divi[156]číslo strany rukopisula sě i Matka svatá tomu, co slyšiechu o dietěti. Neb jakožť psáno jest v jiném miestě, Maria chováše, totiž v pamět bráše, všecko, co sě dějieše, v svém srdci o tom přemietajíc; a tak i tuto diviešta sě oba, i s Jozefem Maria, tomu, ješto slyšela, co praviechu o dietěti. Neb divné jest bylo to, ješto jsta sama dva jediná viděla tu, jsúc při dietěti, že mátě panna, mátě dietěte a panna jsúc, svými prsmi pokrm dává, a dítě jako i jiné dítě. Řekl sem onehda řeč svatého Bernarta, že ona jest sě viděla pannú, viděl i Jozef, ješto jest tak dobře byl svědek i stráže panenstvie jejie. Divné bylo, co jsú slyšeli od pastýřóv: Děťátko leží v sprostných rúškách, a anděl velikú radost všeho lidu zvěstuje, že sě jest Spasitel narodil a že naleznú jej dietětem[eb]dietětem] dietetem v rúšky sprostné obinutým v Betlémě. A s velikú světlostí anděl sě ukázal pastýřóm těm, po němž i s ním veliké množstvie andělóv chválu u výsosti zpievali Bohu, že i na zemi pokoj lidem dobré vóle. Divné, třie králi ode vschod slunce přijeli, aby poklonu dítěti učinili pokornému, dary přinesše[111]zapsáno jako „przyneſſe“. Divné, když onen starý Simeon, jehož dotýká dnešnie čtenie, ješto jest sě stalo při úvodu Matky Božie, když sú to děťátko v chrámu, Bohu obět zaň davše, postavili, požehnal otce i matky děťátka. Otce řku, že pěstún byl dietěte[ec]dietěte] dietete, a obec mněla, by on byl otec. Kterým požehnániem dal jim požehnánie, nepraví toho ižádné písmo, ale že pak řekl ten Simeon k matce dietěte[ed]dietěte] dietete: Aj, tento (na dietě ukázav) položen jest v padenie a u vstánie mnohým v Israheli a v znamenie, proti němuž budú mluviti, aby zjevena byla ze mnohých srdcí myšlenie. A byla jest Anna prorokyní v chrámu, ješto byla sedm let[ee]let] leth s mužem od panenstvie svého a pak do čtyř a do osmdesát let vdovú byla, Bohu slúžiec. Ta také přišedši, poče chváliti Hospodina a mluviti o tom děťátku všem, ješto čakáchu vykúpenie israhelského. Ale co jest ta vdova mlu[157]číslo strany rukopisuvila,