ušlech[128]číslo strany rukopisutilé, totiž takové milovné duši, a nerúšeli[cx]nerúšeli] neruſſelee jí pokoje jejie řka: Zapřísahám vás, abyšte nevzbúzeli mé milé[cy]milé] myſle, donidžť chce sama. O tom slovu mluví Origenes die: Tvé zaklínanie slyšal sem, Hospodine, ješto jest pro stav tvé chotě stav najlepší a čin najvýbornější, v němž sě tebe tak přidrží, že nenie mezi tiem, co by ji lúčilo od tebe, ale vzpolehnúc na tobě, oplývá v libé rozkoši. Pak svatý Řehoř zjevným příkladným podobenstvím ukazuje života tohoto ušlechtilost řka: Tak sě drží kostel jednotú věrných těch i oněch, jako tělo naše shromážděním v jedno úduov rozličných. Jedny údy máme, ješto k světu příslušejí, a druhé, ješto sě jen země držie. Oči jsta k světu zpořiezenie a pílně jí střežem, aby jich prach neoslepil. A tehdy noha dobře drží svój úřad, když sě prachu neobíjie. A však ti údové jeden druhému pomáhaje, jsú jedno tělo; noha běží oku a oko vidí noze. A jakož oko jest ušlechtilejšie a čistší než noha, takéž ten spatrný, duchovný život ušlechtilejší jest než ten, ješto pracuje, zámutky maje při mnohých věcech. Třetie vyšší jest ten spatrný život pracovitého pro užitek větší; neb práce bez rozumu nemuož býti užitečna. A z toho móž užitek býti těch, ktož nesú práci: když vědie, co mají činiti, vědie, k čemu táhnúti úmysl v tom, což činí. A toho by nevěděli, kdyby rozumem toho nespatřili, aneb po těch úmyslu, ješto to spatřili, nepostúpili a tak z toho spatřovánie rozumem pochodí múdrost, o níž die Písmo: Lépe jie jest dobyti než zlata a střiebra. Užitek jejie jest nade všecko bohatstvie i vše, co jest žádostné, nemuož jí vrovnáno býti. Nechť však některé užitky vzpomenu, ješto jdú z toho života spatrného. Die najprv Hugo: Aj, když budúc v tom vnitřních věcí spatřovánie, vrátíme sě, co muožem jiného [s]text doplněný editorem sebú přinésti, jen světlo z kraje světla? Uzřiec moc Boží, přinesem světlo bázni Božie, spatřiec múdrost Boží, přinesem světlo spravedlnosti, sezřiec velikú Boží dobrotu,