jest vyšlo na zemi, a všelikú zelinu vlasti, dřieve nežli jest plod nesla. Neb nedštil bieše hospodin na zemi a člověk nebieše, ješto by dělal zemi. Gn2,6 Ale studnice vzcházieše z země, smačujíc vešken svrchek země. Gn2,7 Tehdy stvořil jest pán bóh člověka z hlíny země a vdechl v tvář vdešenie života, i by učiněn člověk v duši živú. Gn2,8 A učinil bieše pán bóh ráj rozkoši od počátka, v němž postavil člověka, jehož bieše stvořil. Gn2,9 I vyvedl jest pán bóh z země všeliké dřevo pěkné k vidění a ku požívaní chutné, dřevo také života uprostřed ráje a dřevo uměnie dobrého i zlého. Gn2,10 A potok vycházieše z miesta rozkoši k smačování ráje, jenž se odtad dělí ve čtyři hlavné prameny. Gn2,11 Jméno jednomu Fizon. Onť jest, jenž obcházie všicku zemi Eiulat, kdežto se rodí zlato, Gn2,12 a zlato země té najlepšie jest. A tu nalézá se dřevo bdellium a kámen onychinus. Gn2,13 A jméno potoku druhému Gion. Onť jest, jenž obcházie všicku zemi múřenínskú. Gn2,14 Ale jméno potoka třetieho Tygris, tenť jde proti Asyrským. A potok čtvrtý Eufrates. Gn2,15 Tehdy vzal jest pán bóh člověka a postavil jej v ráji rozkoši, aby dělal a ostřiehal ho, Gn2,16 a přikázal jemu řka: Se všelikého dřeva rajského jez, Gn2,17 ale z dřeva uměnie dobrého i zlého nejez. Neb v kterýžkoli deň jiesti budeš z něho, smrtí umřeš. Gn2,18 A také jest řekl pán bóh: Nenie dobré býti člověku samému. Učiňme mu pomoc podobnú k němu. Gn2,19 Protož stvořiv pán bóh z země všecka zvieřata zemská i vše ptactvo nebeské, přivede je k Adamovi, aby viděl, co by nazval je. Neb všecko, což jest Adam nazval duše živé, toť jest jméno jeho. Gn2,20 A nazval jest Adam jmény svými všecka zvieřata a všeckna ptactva nebeská a všecka hovada země. Ale Adamovi nenalézáše se pomocník podobný jemu, Gn2,21 protož vpustil jest pán bóh dřiemanie v Adama. A když byl usnul, vzal jedno z žebr jeho i naplnil masem miesto něho. Gn2,22 A vzdělal pán bóh kost, kterúž vzal bieše z Adama, v ženu i přivede jí k Adamovi. Gn2,23 I vece Adam: Toť nynie kost z kostí mých a tělo z těla mého, ta slúti bude mužice, neb z muže vzata jest. Gn2,24 Protož opustí člověk otce svého i máteř a bude se přídržeti ženy své a budeta dva v těle jednom. Gn2,25 A bieše náh Adam, točížto i žena jeho, oba, a nestydiešta se.
III
Gn3,1 Ale i had bieše chytřejší všech živočichóv zemských, kteréž učinil bieše pán bóh. Kterýžto vece k ženě: Proč zapověděl vám bóh, abyšte nejedli ze všelikého dřeva rajského? Gn3,2 Jemužto odpovědě žena: Z ovoce dřievie, ješto jsú v ráji, jieme. Gn3,3 Ale z ovoce dřeva, ješto jest uprostřed ráje, přikázal nám bóh, abychme snad nezemřeli. Gn3,4 I řekl jest had k ženě: Nikoli smrtí nezemřete, Gn3,5 neb vie bóh, že kterýžkoli deň jiesti budete z něho, otevrú se oči váše a budete jako bohové, vědúce dobré i zlé. Gn3,6 Protož uzřela jest žena, že by dobré bylo dřevo k jedení a pěkné očima a hledění utěšené, i vze z óvoce jeho i jedla jest a dala muži svému, kterýžto jedl jest. Gn3,7 I otevřely sú se oči obú a když poznašta se býti náha, sšili sú listie fíkové i učiništa sobě věníky. Gn3,8 A když uslyšechu hlas pána boha chodícieho v ráji ku povětří po polodni, skry se Adam i žena jeho od tváři pána boha uprostřed dřeva rajského. Gn3,9 I povolal jest pán bóh Adama a řekl jemu: Kde jsi? Gn3,10 Kterýž vece: Hlas tvój slyšal sem v ráji a bál sem se, protože náh sem byl, i skryl sem se. Gn3,11 Jemužto řekl jest: I kto jest ukázal tobě, aby náh byl? Jediné žes z dřeva, z kteréhož sem přikázal tobě, aby nejedl, jedl si. Gn3,12 I řekl jest Adam: Žena, kterúžs dal tovařišku mně, dala mi jest s dřeva, a jedl sem. Gn3,13 I řekl jest pán bóh k ženě: Proč jsi to učinila? Kterážto odpovědě: Had zklamal mě, i jedla sem. Gn3,14 I řekl jest Pán k hadu: Že si to učinil, zlořečený jsi mezi všemi živočichy a hovady zemskými. Na prsech tvých choditi budeš a zemi jiesti po vše dni života tvého. Gn3,15 Nepřiezni položím mezi tebú a ženú a semenem tvým a semenem jejím. Onať potře hlavu tvú a ty budeš lstivě lákati chodidla jejie. Gn3,16 Ženě také řekl jest: Rozmnožím biedy tvé a početie tvá. V bolesti budeš roditi syny a pod mužovú mocí budeš a onť panovati bude nad tebú. Gn3,17 Ale Adamovi řekl jest: Že si poslúchal hlasu ženy tvé a jedl si s dřeva, z kteréhož
