Jestliže člověk co nalezne na svém zboží, to jest jeho s právem, nebo co pod zemí nalezne a ta země jeho vlastnie jest. Pakli to nalezne kto jiný než on sám a on nekázal jeho hledati, tomu má čtvrtú čest dáti, neb jest to jeho vlastnie právem. Ale kázal li jest jemu hledati, tehdy jemu má toho nájem dáti, kterýž jemu se slíbil, a pakli je s ním nejednal, což jemu tehdy dá, to má vzieti s právem. A nalezne li člověk zbožie na cizém miestě, ješto k němu neslušie, čiež ta země jest, na čiež to zbožie nalezeno jest, toho jest také i zbožie. Toho dolíčenie s svatým čtením, ješto praví: podobno jest královstvie nebeské pokladu skrytému v roli, kteréž když člověk nalezne, radostí jde i prodá všeckno, což má, i kúpí to pole, aby se ten poklad dostal. Ale má tomu, ktož nalezne, čtvrtú čest dáti, to jest jeho právo.

Nalezne li člověk zbožie na cestě, ješto jest svobodna, pod zemí, k říši to slušie, a tomu, ktož nalezne, má se čtvrtá čest dostati. A nalezne li člověk zbožie na cestě nad zemí, to má najbližšiemu farářovi poručiti neb najbližšiemu svěckému rychtářovi, kterémuž on chce, a má takto řéci: já sem to zbožie nalezl na cstě; a má tu cestu jmenovati i to miesto, kde jest nalezl; a to já tobě porúčeji na tvú duši i na tvú vieru. Tehdy má ten farář zevně spraviti na svém kázaní, že jest zbožie nalezeno na té cestě, a příde li kto po něm, jakož právo jest, tomu je navrátie. Tehdy má svěcký rychtář jakž často na súdě sede, tak často má to zvěstovati. A kto potom příde a se čtyrmi svědky a s jistými znameními, kteráž na tom zbožie jsú, tak, že on jmenuje, kteraké zbožie jest, co li jeho jest. Když on ta znamenie povie, ještě on má na svatých přiséci, že jest jeho, a jestli on neznámý člověk, že jeho dobře neznají, tehdy má dobrá dva člověky k sobě přijieti, by jemu pomohli přiséci na tom, že jest práv, a ztrál li je jemu to zbožie kto jiný než on sám, však