Králová Krimhulta k nim chvátáše,
[1960] povědě jima v ten čas
a řkúc: „Divně jest velmi mně do vás,
že nemohúce nic viděti,
a však chcete s ním boj vzieti.
Pro vaše udatenstvie všaké
[1965] dám vám prsten také,
že když jej na ruku vstrčíte,
všecky mužíky v hoře uzříte.“
Tuť tepruv vesela biesta,
kdyžto mužíky vidiesta.
[1970] Přielišně jí děkovášta,
oba k odění chvátášta,
neb jim jest toho byla potřeba,
vidiechu v núzi Dětloba[27]sic!.
Dobře mu pomohú z toho,
[1975] mužíkóv tu zbichu mnoho.
Každý z nich pospiecháše,
neb se jim zdáše,
by již všechno zmeškali.
Hrozné rány sú dávali
[1980] Naklinkem a Miminkem,
netřeba patřiti okem,
když jako sokol péře,
co dosiehne, to vše béře.
I mluviesta k sobě oba
[1985] a řkúc: „Totoť jest naše doba,
hyň ještě pět obróv jest.
Chceme li my mieti kterú čest
pro naše dřevnie meškánie,
učiňme k nim mužské hnánie.“
[1990] Tito se na obry řítiechu
a ony tři mužíky silně zbichu.
Pak všichni k obróm skočichu,
tepruv krve z nich natočichu.
Prudké rány jim dáváchu,
[1995] ve krvi tu [206r]číslo strany rukopisudo ostroh stáchu.
Kapitola paddesátá I.
Starý Hilbrant jim rozkáza,
že se každý v jednoho uváza,
i dachu jim o čem bíti,
že jim z hory nelze jíti.
[2000] Tak jakož slyšíme praviece,
sta se divu ještě viece,
že Lavrinka, toho krále,
velmi ostavili u mále.
Všechny jemu lidi zbichu,
[2005] tak té hory dobyli biechu.
Potom Vítek, Volfart také,
zchodiesta kúty všaké.
Učinista tu svój div,
ijeden mužík neosta živ.
[2010] Dětleb odje sestru jemu,
da ji králi bohatému,
jehožto měl chválu i čest.
Neb to pravá pravda jest,
že Lavrinka potom jechu
[2015] a do Berúna s sebú vzechu.
Nemože se Lavrin nikdiež skrýti,
musi jich kajkléřem býti.
Kapitola LII.
Vzechu Lavrina, krále ctného,
proměni se pýcha jeho,
[2020] by všechna krása zbořena,
cožť jest měla hora ona.
Tak se ta hra i dokona
i zboři se pýcha Lavrinova,
že ktož přieliš veliký pych plodí
[2025] a s nevěrú se obchodí,
často jemu potom škodí.
Však nevěra brzo schodí,
nevěře se nelze skrýti,
načas muož [206v]číslo strany rukopisutajná býti,
[2030] však jedva někdy vyjde najevo,
lest pronikne, vzejde právo.
Takéž se sta králi tomu,
nevěděl, což jest jměl v domu
od rozličného zlata,
[2035] lidí mnoho, přieliš plata
i předrahého kamenie,
o němž netřeba pravenie.
V ničemž neměl nedostatka,
pro nevěru radost krátká.
[2040] A to se sta jemu,
Lavrinkovi malitkému,
neb kto se na dvě věci tiehne,
ten často jedné nedosiehne.
Takéž on, maje čest nemalú,
[2045] chtěl jim odjieti jich chválu.
To se jemu zle[ba]zle] zlie odplati,
pro něž zbožie i čest ztrati.
Jakž jej jechu v tu dobu,
nesa jej pryč s hory s sebú
[2050] do Berúna, ctného města.
Tu tato řeč mluvenie přesta,
a tak jesti konec tomu.
A tak jest konec o Berúnském Jetřichovi.
