dá[181v]číslo strany rukopisuvám, Jetřiše, zvěstie,
že jakž sem jej koli uzřel,
by anjel byl, toť sem jměl,
[360] některý mocného ráje,
že oděnie tak drahé maje,
až se veškeren od zlata stkvěl,
však sám jediný jel.“
Kapitola jedenádstá
Jetřich vece: „Toho anjela vizi rád.
[365] Však dojdeme s ním práce[7]za tímto slovem škrtnuto slovo „wẛak“ snad.
Jáť tobě, Vítku, radím lépe.
Vstav helm na hlavu, ať se neklepe,
zdať bude náhlá příhoda,
by se nám nestala škoda.
[370] Budeš hotovějí tiem,
neb já to zajisté viem,
přijela sva v jeho luku,
žeť s ním budem mieti muku.
Nebť sú nám pravili jiní,
[375] že to všeckno s právem činí.“
Kapitola XII.
Lavrin tam učini hnánie,
dasta mu oba vítanie[8]v rukopise opraveno z původního „widieni tanie“, přičemž část „dieni“ je škrtnuta,
ta reky velikého rodu.
Ach, pohřiechu vezmete škodu.
[380] Lavrin z velikého hněvu vece,
potrhaje z nožnic svého meče:
„Ach, blázni, kto vás sem poslal jest?
Dáta za to život i čest,
že ste zahradu zrušili,
[385] své škapy v ruoži pustili.
Jáť jie střehu před člověkem každým,
protožť já se {s vámi}meziřádkový přípisek soudobou rukou svadím.
Kto jsú vám to {radili}meziřádkový přípisek soudobou rukou,
byste se se mnú svadili,
[390] proč sú sami [182r]číslo strany rukopisunepřijeli
a se mnú svú kratochvíl jměli?
Ach, přenemúdří oslové,
vždy poznáte hoře nové.
Když sta přijela v zahradu,
[395] chciť od vás těžkému základu[l]základu] zawadu[9]opraveno podle edice J. Loriše (Loriš 1903, s. 363) i edice E. Petrů (Petrů 1984, s. 208).
To učiniti chci a mohu,
daj každý ruku a nohu.
Kto vás za to prosil toho,
že ste mě tak smútili mnoho?
[400] Těžce musíte zaplatiti,
že sta kdy směla tlačiti.
Mú ruoži i mé kořenie,
tohoť chci pomstiti nynie.
Přijdeta v hoře a v muku,
[405] dajž každý nohu a ruku.“
Kapitola třinádstá
Jetřich odpovědě s kázní,
ne tak jako činie blázni,
ješto činie to prchavě,
nemajíc múdrosti v hlavě.
[410] I mluvieše jako prose,
aby hněv pustil mimo se,
a řka: „Přemalitký Lavrine,
beř z[m]z] s nás základy jiné,
pláště, kukly z[n]z] s hrdla deř,
[415] ale těch základóv nebeř
po noze a po ruce.
Připravíš náš k těžké muce.
Toť jest najvětčí rada:
nebeř kniežatóm toho základa.
[420] Střiebra, zlata dosti máme,
žeť toho základu nedáme.“
Kapitola čtrnádstá
Lavrin vece:
Co mi tiem svým zlatem hrozíte,
jáť jeho mám viece!
[425] Či toho neviete?
Já mám [182v]číslo strany rukopisustokrát viece zlata.
