zpie[215v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcevajte na cěstách páně, nebť jest veliká chvála páně, Ps137,6 neb vysoký pán a na ponížené věci hledí a vysoké zdaleka poznává. Ps137,7 Budu liť choditi v prostředcě zámutku, obživíš mě a na hněv nepřátel mých ztáhl si ruku tvú a spasena mě jest učinila pravicě tvá. Ps137,8 Pán otplatí za mě. Pane, milosrdenstvie[849]milosrdenstvie] miloſrde(n) rkp. tvé na věky a[850]a] navíc oproti lat., + et var. děl rukú tvých nepohrzěj.
Ps138,1 V skonánie. Chvála Davidova (CXXXVIII.[851]CXXXVIII.] navíc oproti lat.).[852]V skonánie … CXXXVIII.] v rkp. rubrikou Pane, pokusil si mne a poznal si mě, Ps138,2 tys poznal seděnie mé a vstánie mé. Ps138,3 Srozuměl si myšlení mému zdaleka, stezku mú a provázek mój stíhal si, Ps138,4 všěcky[853]všěcky] et omnes lat. cěsty mé převěděl si, neb nenie řěči v jazyku mém. Ps138,5 Aj, pane, tys poznal všěcky, najposlednějšie věci i staré, tys stvořil mě a položil si na mě ruku tvú. Ps138,6 Divné učiněno jest uměnie tvé ze mne, posíleno jest a nebudu moci k němu. Ps138,7 Kam pójdu ot ducha tvého a kam od tváři tvé uteku? Ps138,8 Vstúpím li na nebe, ty tam jsi, sstúpím li do pekla, přítomen jsi. Ps138,9 Vezmu li peřie mé na úsvitě a bydliti budu v krajinách morských, Ps138,10 zajisté tudy ruka tvá dovede mě a držěti mě bude pravicě tvá. Ps138,11 I řekl sem: „Snad tmy potlačie mě a noc osviecenie mé v rozkošech mých.“ Ps138,12 Neb tmy nezatmějí sě před tebú a noc jako den osviecena bude, jakož tmy jejie, takež i světlo jejie. Ps138,13 Nebs ty vládl ledvími mými, přijal si mě z břicha mateře mé. Ps138,14 Chváliti tě budu, nebs hrozně zveleben, divná diela tvá a dušě má poznáť přieliš. Ps138,15 Nenie skryta kost má od tebe, kterúž si učinil v skrytě, a podstata má v nízkostech země. Ps138,16 Nedokonalost mú viděly sú oči tvoji a v knihách tvých všickni napsáni budú. Dnové tvořeni budú a nižádný v nich. Ps138,17 Ale mněť jsú přieliš učiněni ve cti přietelé tvoji, bože, přieliš potvrzeno jest kniežětstvo jich. Ps138,18 Rozečtuť jě a nad piesek rozmnoženi budú. Vstal sem a ještě jsem s tebú. Ps138,19 Ztepeš li, bože, hřiešníky, mužie krví, odchylte sě ote mne, Ps138,20 neb řiekáte v myšlení: „Nechť vezmú[854]Nechť vezmú] Accipient lat., Accipiant var. v marnosti města svá[855]svá] tuas lat., suas var..“ Ps138,21 Však sem těch, kteříž sú tebe, pane, nenáviděli, nenáviděl a na nepřátely tvé sechl sem. Ps138,22 Dokonalú nenávistí nenáviděl sem jich[856]jich] + et lat., nemá var., nepřietelé učiněni jsú mi. Ps138,23 Pokus mne, bože, a viz srdce mé, otěž mne a poznaj stezky mé. Ps138,24 A viz, jest li cěsta nepravosti ve mně, a doveď mě v cěstě věčné.
Ps139,1 V skonánie. Chvála Davidova (CXXXIX.[857]CXXXIX.] navíc oproti lat.).[858]V skonánie … CXXXIX.] v rkp. rubrikou Ps139,2 Vytrhni mě, pane, od člověka zlého, ot mužě nepravého vytrhni mě. Ps139,3 Kteří sú myslili nepravosti v srdci, cělý den strojili sú bojě. Ps139,4 Naostřili[859]Naostřili] Naoſtṙil rkp. sú [b]označení sloupcejazyky své jako hadové, jed hadový pod rty jich. Ps139,5 Ostřěz mě, pane, z ruky hřiešného a ot lidí nepravých vytrhni mě. Kteříž sú myslili podtrhnúti chody mé, Ps139,6 skryli sú pyšní osidlo mně. A provazy ztáhli sú v osidlo, podlé cěsty pohoršenie položili sú mi. Ps139,7 Řekl sem pánu: „Bóh mój jsi ty, uslyš, pane, hlas prosby mé.“ Ps139,8 Pane, pane, moc spasenie mého, zastienil si nad hlavú mú v den boje. Ps139,9 Nevydávaj mne, pane, ot žádosti mé hřiešnému, mysliliť sú proti mně, neopúštěj mne, ať by sě snad nevýšili. Ps139,10 Hlava okolku jich, práce rtóv jich přikryje jě. Ps139,11 Padnúť na ně uhlé, v oheň uvržeš jě, v psotáchť neostojie. Ps139,12 Muž blekotný nebude zpraven na zemi, mužě nespravedlivého pochytie zlé věci v zahubení. Ps139,13 Poznal sem, žeť učiní pán súd nedostatečným[860]nedostatečným] inopis lat., inopum var. a pomstu chudým. Ps139,14 Ale však spravedliví budú chváliti jméno tvé a přebývat budú praví s obličejem tvým.
Ps140,1 Chvála Davidova (žalm CXL.[861]žalm CXL.] navíc oproti lat.).[862]Chvála … CXL.] v rkp. rubrikou Pane, volal sem k tobě, uslyš mě, obrať sě k hlasu mému, když volati budu k tobě. Ps140,2 Poslána buď modlitba má jako zápal před obličej tvój, pozdvíhanie rukú mú obět večernie. Ps140,3 Polož, pane, stráž ustóm mým a dveřě okolostánie rtóm mým. Ps140,4 Nenachyluj srdcě mého v slova zlosti, k vymlúvaní výmluv v hřiešiech, s lidmi, ješto činie nepravost, a nebudu obcovati s výbornými jich. Ps140,5 Budeť mě tresktati spravedlivý v milosrdenství a látiť mi bude, ale olej hřiešného neotučníť hlavy mé. Neb ještě i modlitba má v dobřě líbezných věcech jich, Ps140,6 pozřěni jsú, přivázani jsú[863]jsú] navíc oproti lat. k skále súdcě jich. Uslyšieť slova má, nebť sú mohli. Ps140,7 Jako tučnost země vydřela sě jest na zemi, rozptýleny jsú kosti našě až do pekla. Ps140,8 Neb k tobě, pane, pane, oči moji, v tě sem úfal, neotjímaj[864]neotjímaj] notgimay rkp. dušě mé. Ps140,9 Ostřěz mě ot osidla, kteréžť sú polékli mně, i ot pohoršení těch, kteříž činie nepravost. Ps140,10 Padnúť v sietku jeho hřiešníci, sámť jsem já, donidž nepójdu.
Ps141,1 Rozum Davidóv, když jest byl v jeskyni, modlitba (CXLI.[865]CXLI.] navíc oproti lat.).[866]Rozum … CXLI.] v rkp. rubrikou Ps141,2 Hlasem mým volal sem ku pánu, hlasem mým ku pánu modlil sem sě. Ps141,3 Vylévám před obličejem jeho modlitbu mú a zamúcenie mé před ním vypravuji, Ps141,4 když zhyne ve mně duch mój, a tys poznal stezky mé. Na cěstě té, kterúž sem chodil, skryli sú pyšní[867]pyšní] navíc oproti lat., + superbi var. osidlo mně. Ps141,5 Znamenávách na pravici a vidiech a nebieše, kto by poznal mě. Zahynulo jest utiekanie ote mne a nenie, kto by hledal dušě mé. Ps141,6 Volal sem k tobě, pane, řekl sem: „Tys naděje má, diel mój v zemi živých.“ Ps141,7 Při[216r]číslo strany rukopisuzři
