nez[45r]číslo strany rukopisumešká, ale skrze sám se mužsky činí všecko, neb jest zpósobu lvovú od přirozenie přijal. Jemužto vece Darius: Odkud to máš? Odpovědě knieže: Když jsem byl tvým kázaním do Macedonie poslán s jinými, abych daň vzal, viděl sem tu zpósobu jeho a svrchovanú múdrost jsem na něm znamenal. A protož, líbí liť se, pošli po všech krajinách královstvie svého a svuolaj všecky vladaře i kniežata, neb pod královstvím persidským mnozí sú lidé, točíšto Persidští, Medští, Apolomitané, Mezopotanští, Italští, Bratejští, Semitanejští, i co počítám sto a padesát vlastí, kteréž tvé velebnosti jsú poddány. Shromážděni buďte[bm]buďte] budte všickni v hromadu a hledajme od bohóv pomoci. A kdyžť[bn]kdyžť] kdyżt to uzří Alexander, množstvie lidu a moc barbarských, všecka pamět jeho bázní a úžastí bude lapena. Jemužto jiný z kniežat vece: Dobrú, ale nepodobnú jsi radu dal. I zdali nevieš, že jeden vlk převeliké stádo bravóv rozžene rychle a popudí? Též i múdrost řecská přemóž množstvie barbarské.
Kapitola XXXVII.
Mezi tiem sebrav Alexander lid, měl jest dvě stě tisícóv lidu oděného, a pohnuv vojskem, přitrhl jest ku potoku, jemužto jméno Occean, z něhožto plóve vuoda přestudená a přečistá. Ale přihodi se vuolí jeho, aby se v tom potoku kúpal. I stalo se jest, že bolest veliká přišla jest v hlavu jeho tak, že bolestí hlavní velikú bieše zimnicí zapálen. Jehožto uzřevše nemocna Macedonští, zamútili sú se velmi a bojiece se počechu mluviti mezi sebú: Bude li Dariovi známa nemoc Alexandrova, úprkem na nás upadne a všecky nás zahladí, neb zdravie Alexandrovo všecky rytieře posilováše. A protož Alexander zavola Filipa lékaře k sobě, kterýžto[bo]kterýžto] kteryzto o jeho nemoci plnú péči mějieše. A bieše zajisté ten lékař mladý a ve všem
