[50r]číslo strany rukopisuna koně, i běžechu po Alexandrovi. Ale že noc bieše temná, počechu blúditi a druzí vracováchu se zase a jiní v tváři se o ratolesti stromové urážechu. Ale Alexander, pochodni nesa v ruce, pravú cestú předse běžieše.
Kapitola L.
A když sedieše Dariáš a mysléše, kterak to bieše učinil Alexander udatenstvie, vzhlede na obraz krále Xerses zlatý, jenž sedieše podlé královské stolice v té schráně. A inhed ten obraz pade a v mnoho kusóv se ztroskotá. Viděv to Darius, hnut jsa žalostí, poče hořce plakati a řečí: Toto jest znamenie opuštěnie domu mého a všeho perského královstvie zahubenie. Ale Alexander, přijev k řece, jenž slóve Graucum, naleze ji zamrzlú. I jede po ní. A když bieše blíže od břehu druhého, provali se a on se s koněm pohříži. A tu kóň utonu a on s velikú prací vyskoči a i přijede k kniežeti svému Emulovi. A vsed na kóň druhý, k svému vojsku přijede.
Kapitola LI.
Ale ten den, shromáždiv Alexander vuojsko své, přečetl je. I měl jest v svém vuojště dvě stě tisícóv a čtrmezcietma tisícóv lidu branného. A vstúpiv na vyššie miesto, potvrzováše vuojska svého a řka: Nepřirovná se množstvie Perských plnosti řecské, neb jest nás mnoho. A přesto, byť jich viece bylo, proto se srdce vaše nelekaj, neb množstvie much sršňóm[cf]sršňóm] ſrſſnyow ižádné nemohú škody učinit. Uslyševše to vojsko, zvěhlasnost jeho chváléchu.
Kapitola LII.
Potom Dariáš césař, pohnuv svým vojskem, přitěže k řece, ješto slóve Graucum, a tu rozbil jest stany. A bieše vojsko Dariášovo veliké velmi a silné a mějieše deset tisícóv vozóv s kosami. Ale druhý den sjely sú se obě vuojště na pole. A tu Alexander, vsed na svój kóň řečený Bucifal, hna velikú rychlostí i sta, vytěže před všecko vuojsko, jehožto uzřevše Perští, lečechu se velmi, neb se jim zdáše hrozné jeho vzezřenie. Potom trubači
