[94v]číslo strany rukopisuje, jal se jich tázati, proč by tak smutni byli. Vecechu jemu: „Pane, posel přijel, abychom tě tvému otci dovedli; na to sme hvězdy opatrovali, na nichž sme jasně viděli, dáme li tě otci tvému v ten čas, jakož on chce, ku prvnímu slovu, kteréž promluvíš, umřeš; pakli toho neučiníme, své životy ztratíme.“ Vece k nim ten jistý mládenec: „Druhú noc já chci hvězdy opatřiti.“ A když opatřil, viděl na hvězdách, že mistři pravdu pravichu. A když se jal pilně hleděti, v jedné malé hvězdě viděl, že bude li za sedm dní, když k otci přijede, mlčeti ustavičně, a mistři jeho budú se zaň snažně přimlúvati, kakžkoli na každý den [na smrt]text doplněný editorem[65]doplněno podle rkp. GestaB, GestaU veden bude, živ ostane. Uzřev to, zavolal svých mistróv, jal se jim ukazovati a řka: „Aj, tato hvězda malá zjevně ukazuje, že budu li mlčeti a vaši snažnú přímluvu mieti, živ ostanu. Nebo vás jest sedm a každý z vás svú múdrostí jeden den od smrti móž mě vysvoboditi.“ A když mistři na téj hvězdě též shlédáchu, v jeden hlas vecechu: „Buď Buoh pochválen, že múdrost učedlníka našeho nás v našem umění přemáhá!“ I první mistr k němu vece: „Pane, snázeť bych hrdlo své ztratil, než bych prvý den tebe nevysvobodil.“ A tak jiní [95r]číslo strany rukopisuvšickni pravichu.
A když tu řeč dokonachu, s velikým zástupem k císařovi se bráchu. A kdy to císař zvěděl, proti němu vyjel. A když se sjedechu, císař syna přitúliv, jeho poceloval a řka: „Ó kterak sem tebe dávno neviděl!“ Ale on toliko hlavy jemu poklonil a nic nemluvil. Tomu se císař velmi divíše. A když na sien přišli bíchu, císařová v krásné přípravě s svými pannami jej přivítala, a potom ihned do svého pokoje vedla a všem ven jíti kázala. A toho mládence vzevši, podlé sebe jej posadila a řkúc jemu: „Ó milý Diokleciáne, věz to, žeť sem já po tě tvému otci poslati kázala, abych se s tebú radovala, a nad to své sem panenctví tobě zachovala, aby ty jeho požíval. Protož mluv se mnú, abychva spolu vesela byla.“ Ale mládenec jednoho slova neodpovědě. Uzřevši to ta jistá císařová, opět k němu vece: „Ó milý Diokleciáne, věz to, jediné leč tebe tělesně nepoznám, život za to dáti musím.“ A řekši to, přitulivši jej, chtěla jej pocelovati. Ale on svú tvář od ní obrátil. Opět ona vece: „Ó milý synu, proč tak činíš? Aj, však nás ižádný nevidí, poznajva se tělesně.“ Ale on vždy od ní hlavy odtahováše. Avšak přesto ona své prsi obnaživši jemu uka[95v]číslo strany rukopisuzováše
