[133v]číslo strany rukopisuprodati chceš?“ A on dí: „Pane, první jest múdrost tato: Co činíš, múdře čiň a hlédaj skonání. Druhá múdrost jest tato: Nikdy neschoď s pravé cesty pro stezku, ač miluješ život svój. Třetí jest tato: Nikdy noclehem nebývaj v tom domu, kdež jest hospodář starý a mladá žena. Tyto tři věci měj na paměti, a dobře se tobě stane.“
Císař dal jemu za každú múdrost tři sta zlatých. A první: „Co činíš, múdře čiň a hledaj skonání“, tu múdrost kázal všady psáti, v sieni, v komoře i po stěnách, po ubruscích i na rúše, latíně i obecnú řečí. Potom pro jeho spravedlivost mnozí sú se smlúvali, aby ho tajně zabili. Tedy s jedním holičem sú umluvili na penězích, že když by bradu jeho holil, aby jemu hrdlo zřezal. Vzev peníze, slíbil. Stalo se, když holiti měl, přišel holič, umyl bradu, počal holiti, uzřel na ubrusci napsáno: „Cokolivěk činíš, múdře čiň a hlédaj skonání.“ A byl literát. I myslil: „Ač jeho zabiji, konec muoj bude ukrutný, nebo smrtí ohavnú potupen budu. A protož dobré jest, abych toho konce hlédal a ot zlého účinku přestal.“ A tak stál jest, lek se, tak že břitva jemu upadla z rukú. Císař vece: „Milý, co je [134r]číslo strany rukopisutobě?“ A on odpovědě: „Ó pane, smiluj[ie]smiluj] ſmiluog se nade mnú!“ A počal jemu všecko pořád praviti. I řekl císař: „Potom buď věren, toběť to otpustím.“ A zpomenul, že „první múdrost život mój spasila“. A potom mnohé zrádce na šibenici oběsil.
Opět jiní císařovi nepřítelé jemu záviděli a myslili sú, aby jeho zahubili. A vespolek řekli sú: „Toho dne pojede do takého města; schovajmež se v lese, přes kterýž on pojede stezkú, a tu jeho tajně zabieme.“ Císař ten den připravil se, a když jest jel obecnú a širokú cestú, řekli sú někteří služebníci jeho, s ním jedúce: „Pane, dobréť jest stezkú jeti, nebo blíže jest cesta.“ Císař sám v sobě myslil: „Druhá múdrost jest, že cesty pravé pro stezku nenechám, ale cestú širokú pojedu; vy pro toto, kteříž chcete, stezkú jeďte a všecko připravte, jáť brzo přijedu.“ Ti, kteříž sú stezkú jeli, sú od těch zbiti, ješto císařovi hrozili, neb sú mněli, by tu také král byl mezi nimi. Císař, když to uslyšel, myslil jest a řekl: „Aj, toť jest múdrost druhá, kteráž jest život mój spasila.“
Ti jistí viděvše se zklamáni, smluvili sú se, kterak[if]kterak] kteak by jeho zabili. Tedy řekl jeden z nich: „Tento den bude nocovati[ig]nocovati] noczowawati v tom městě v jedné hospodě, v kteréž všickni mocní
