s ním večeřav, taks jeho nemilostivě prodal i proradil! Předtiem bieše Judáš židóm znamenie dal a řka: „Jehožto já poceluji, ten jest. Tehdy jmúce jeho, držtež tvrdě!“ Proto jim znamenie dal, ež ten obyčej tehdy bieše, kterýž apoštol odkad přídieše k Ježíšovi, ten jemu mír pocelovánie dadieše. A také proto, aby miesto něho, omýléc sě, nejímali jiného. Tehda Judáš k Ježíšovi přistúpiv a jeho pocelovav, vece: „Zdráv buď, mistře!“ Tehda Ježíš vida Judášovu skonanú zlost, jeho účinka hřiech zjeviv a řka: „Judáši, syna člověčieho pocelováním zraziješ?“ Judáš Ježíšovi nic neotpovědě, neb vidieše, ano jeho nikté nesahá, chtě jieti. V tu dobu apoštoli pokřikú a řkúce: „Mistře, kážeš li sebe brániti?“ Dřieve než Ježíš odpovědě k tomu, až svatý Petr vysapiv meč, Malchovi, sluze biskupa židovského, pravé ucho utě. Tehda Ježíš k svatému Petru vece: „Obrať svój meč v nožny, neb všeliký, jenž s mečem sě obcházie, ten smrtí ot meče scházie.“ Tu inhed Ježíš Malchovi ucho přičinil přede všemi. Když Ježíš Malchovi ucho přičinil, proč sú veň, vidúce, nevěřili? Tak svatý Krisostom praví, ež tehdy noc bieše, protož mnozí toho divu neviděli. Pakli sú kteří viděli, ale v svéj zlosti zatvrzeni byli.

Na rytieřstvo sě Ježíš obrátiv, propovědě k nim a řka: „Koho hledáte?“ Oni odpověděchu: „Ježíše z Nazareta.“ Ježíš k nim vece: „Já jsem.“ A jakžto brzo uslyšechu, tak všichni vzpět padu na zemi, neb jě nebeská hróza ohromi z jeho svatého odpovědění, jako byl řekl: „Vidíte li to, ež bych mohl nad vámi svítěžeti?“ Protož leževše, vstáti nemožiechu, jeliž jim Ježíš ponukl, jakžto praví jedno vykládanie, aby vstali a řka: „Vstaňte, nežásajte sě.“ A to proto také učinil, aby jim ukázal, ež utéci moha, neutekl, ale dobrovolně sě jieti dal. A jakž vstachu, opět jich Ježíš otáza a řka: „Koho hledáte?“ Oni odpověděchu: „Ježíše z Nazareta.“ Jimž vece Ježíš: „Řekl sem vám, já sem. Hledáte li mne, nechať tito otejdú.“ V tu dobu všichni apoštoli ot něho utekú. Proto pravi „všickni“, ež ač