zjevil, takež jě na modlitvu pojal, aby jim tu truchle své člověčstvie ukázal. Tu je promluvil k nim a řka: „Truchla je ve mně duše má až do smrti.“ To jest tělesně promluvil, jakžto by řekl: „Dokad mú smrtí hřiešných nevykúpi.“ To řek i od těch sě tří apoštoluov vzdálil, jakžto by kamenem dovrci mohl. Tu poklek nahýma kolenoma, svoji světie rucě k nebesóm vzved, se slzami bohu Otci sě pomodliv a řka: „ Otče buože, muož li to býti, vzdal tento kalich ote mne.“ Strach tělesný jeho obcházieše, protož tak, smrti sě bojě, mluvieše. Však ten strach svú svatú milostí ohradil a bohu Otci svú vuoli vzdal a řka: „Ne vuole má, ale tvá sě vuole staň.“ Ó, hřiešný člověče, ješto často božie sě vuoli protivíš, znamenaj snažně, kak tvój milý Jesus Kristus pro tě svú vóli Otci bohu vzdal!

Když tu modlitvu Ježíš dospě, k těm třem apoštolóm sě vrátil, nalezl jě spiece i pověděl k nim a řka: „Nemohli ste jednéj hodiny bdieti se mnú?“ A to řek, opět sě na též miesto na modlitvy vrátil a tu sě bohu Otci týmiž slovy pomodlil, takež poklek, jako dřieve. V tu hodinu strašná mysl jeho člověčstvie obstúpi a jemu tělesného bojě v srdce vstúpi. S jednéj strany tak umřieti hrozno, z druhé strany všěm hřiešným zahynúti přezlo. V tom tak trudném myšlení sobě tak velmi zatešče, až sě s něho krvavý pot řítil. V tu dobu anděl Gabriel k němu sstúpil, jeho posilujě, tak řka: „Ó, králi náš přeslavný, kak sě bojíš smrti? Všaks sě proto na svět ráčil naroditi, aby skrze svú svatú smrt mezi Otcem bohem a hřiešným mír a pokoj učinil, aby tvá svatá smrt na vykúpenie všem hřiešným byla.“ Tu praví Beda otec, ež v Jezukristovi bylo dvojie přirozenie, božstvie a člověčstvie. Božství anděl slúžil a člověčstvie posiloval, aby jakež jest byl u přirození člověčstvie svého truchel a smrti sě bál, takež v tom přirození měl ho anděl posíliti. Odtad Ježíš vstav, svú modlitvu dokonav, apoštoly spiece nalezl. A tu jim nic neřekl, opět sě na též miesto vrátiv, bohu Otci sě týmiž slovy pomodlil. Tu každý člověk, jenžto má k boji jíti, móž od Spasitele