[3r]číslo strany rukopisuJonáš, holubice přepěkná, svú potopú umučenie božie znamenaje, svět ku pokání přivolává, pod jménem ninivenským spasenie pohanóm zvěstuje. Micheáš z Morastim, z toho městečka, spoludědic Kristóv, záhubu dcery lotrové zvěstuje a obleženie klade proti nie, neb jest udeřila líce súdce izrahelského. Naum, utěšitel světa, treskce město krevné a o jeho vyvrácení mluví. Ej na horách nohy zvěstujícieho a pravícieho pokoj. Abakuk, zápasník silný a ukrutný, stojí nad stráží svú a ustanovuje stupeň nad hrází, aby Krista opatřil na kříži a řekl: Obestřela jest nebesa chvála jeho a slávy jeho plná jest země. Blesk jeho jako světlost bude, rohy v rukú jeho, tu jest skryta síla jeho. Zofoniáš, opatřitel a tajemství božích poznavač, slyší křik od brány Rybné a kvielenie od brány druhé a zetřenie od příhoří. A přikazuje lkánie bydlejícím v stúpě, neb umlkl vešken lid kananejský a rozptýleni sú všickni, jenž biechu obinuti střiebrem. Aggeus, hodovný a veselý, kterýžto jest sál v slzách, aby v radosti žal, vzbořený chrám vzdělává a boha otcě uvodí mluvícieho. Ještě jedno a málo a jáť hnu nebem i zemí i mořem i uschlú zemí a přijde žádúcí všem pohanóm. Zachař, pamětlivý pána svého, rozličný v proroctví, vidí Ježíše rúchem zkaleným oděného a kámen sedmi[aa]sedmi] sſedmi očí a sviecen zlatý s tolikéž lucernami s tolikéž očima a dvě olivě na levici lampy vidí a jednu na pravici, aby po koních ryzích, strakatých, vraných, broných a rozsápaných[ab]rozsápaných] rozpaſaných čtyřech voziech z Efraima a koni z Jeruzaléma, chudého krále prorokoval a vzkázal sedícieho na oslátku, synu oslice robotěžné. Malachiáš zjevně a na konci všech prorokóv, o zavržení židovském[5]chybějící text prorokuje a řka: Nenieť mi vóle mezi vámi, die hospodin zástupóv a daruť nepřijmu z rukú vaších. Neb od vzchodu slunce[6]napsáno dvakrát až do západu veliké jest jméno mé v pohanech a na každém miestě posvacena bývá a obětována jménu mému obět čistá. Izaiáše, Jeremiáše, Ezechiele, Daniele kto móž rozuměti anebo vyložiti, jíchžto první ne proroctvie, ale čtenie, jakož mi se vidí, skládá. Ale druhý prut ořechový a hrnec zapálený od pólnoci a parda oblúpeného[ac]oblúpeného] oblapeneho z svých barev a čtveronásobnú rozličnými verši svierá abecedu. Třetí[ad]Třetí] Tṙmi počátky a konec takovými má temnoštěmi obinuté, že mezi Židy těch strán s počátkem prvních knih Mojžiešových dřieve třídcáti let nižádný nečte. Ale čtvrtý, kterýžto i poslední mezi čtyřmi prorokóv časóv svědomý a všeho světa filostorikus, totižto milovník rozprávnicě, kámen uťatý kromě rukú od hóry a všecka královstvie podvracující jasnú řečí[ae]řečí] ṙícy vypoviedá. David, Simonides náš a Pindarus a Alcheus a Flakus a Katulus a Serenus, k těm utěšeným skladačóm jsa podoben, v svém skládaní Krista rotami[af]rotami] ruotami a v desetistrunném žaltáři z pekel zbuzuje. Šalomún, pokojný a milostný boží, mravy opravuje, přirozenie učí[ag]učí] w, cierkev sjednává neb sdává s Kristem a svatých svateb libé zpievá nadložnie hrana. Ester u podobenství cierkve lid zprošťuje od nebezpečenstvie a po zahubení Amonově, jenž se vykládá křivota, částky hodovánie a den slavný posielá lidem potomním. Knihy Paralipomenon, totižto Knihy opuštěných, vetché nádoby, točížto vetchého zákona, epitonie, točížto ukrácenie, také a takové sú, že ač by kto chtěl bez ních písem svatých uměnie sobě zdorně osobiti, sám se zklamá a bude se sám sobě posmievati. Neb jistě skrze všecka jména a slóv spojenie i opuštěnie v Knihách královských vypraveny sú rozprávky a bezčíslné otázky čtenie[ah]čtenie] ċtene sú oznámeny. Ezdráš a Neemiáš[ai]Neemiáš] Nemiáš, pomocník a utěšitel od boha, v jeden svor, točížto v jedny knihy jsta súžena, opravují chrám, zdi městské hradie neb zdělávají. A vešken ten zástup lidu vráceného z vazby do vlasti a popsánie kněží, jáhnóv a Izrahelského i prozelitóv, totižto přilezlého nebo neobřezaného lidu, a skrze každé čeledi zdí i věží[aj]věží] wieże diela rozličná, jinéť na kuoře znamenají a jiné v strženu nebo v mozku. Vidíš li mě v milosti písem lapeného, že sem přestúpil mieru lista, avšak sem nenaplnil, což sem žádal. Avšak neb přesto sme slyšali, co poznati a co žádati máme, abychom i my mohli řieci: Zalíbila