Počíná se epištola, totižto list svatého Jeronýma, kterúžto píše knězi Paulinovi, muži umělému, jenž bieše poslal jemu dárky a list svój po Ambrožovi mnichu, vzkazuje jemu úmysl svój, že by chtěl svět opustiti a že má žádost srozuměti písmóm svatým, a tieže mohl li by bez naučitele mieti rozom písem svatých a že by proto s svatým Jeronýmem rád přebýval. K tomu jeho listu odpoviedá svatý Jeroným tiemto svým listem. Kapitola prvá

Bratr Ambrož tvé mi dárky přinášeje, přinesl jest i listy přechutné, kteřížto od počátka přiezni jistotu a již zkušené viery a dávné přiezni znamenie okazováchu. Praváť jest to přieznivost a Kristovým klím spojená, kterúžto ne užitek vlastní, ne přítomnost těl nezchytralá a lísajície pochlebnost, ale bázeň božie a božských[a]božských] k bozſkým písem pilnosti stovařišují[b]stovařišují] ſtowaṙiẛuge. Čtli smy v dávných kronikách, že někteří zputovali sú mnohé vlasti a k neznámým lidem docházeli, moře přepluli, aby kteréž biechu z kněh poznali, přítomně viděli. Tak Pytagoras memfitských mudrcóv, též Plato Ejipt a Architu tarenského a tu krajinu Italie, jenž kdys veliká Řekyna slula, přerobotně zchodil jest, aby jenž v v Athénách mistrem bieše a mocným a jehož učením achademské školy ohlašováchu, byl pútníkem[c]pútníkem] put/kem a učedlníkem, chtě radějí cizie s studem se učiti nežli své nestydlivě vnésti. Potom když uměnie, po všem téměř světě utiekajíce, stíháše, lapen od mořských lotróv i prodán. Také přeukrutného vládaře bieše poslušen, jsa jatým, vězněm a sluhú. Však že mudrcem bieše, větší myslí sebe bieše. K Titovi Livovi[d]Livovi] Linowi, mléčnú[e]mléčnú] mlċenu studnicí výmluvnosti plovúciemu od najzadnějších Hispanie a galiatských vlastí. Některé urozené lidi čtli sme přišlé a jíchžto k ópatření svému Řím nebieše přitáhl, jediného člověka pověst přivedla jest. Mějieše ten věk neslýchaný a slavný všem věkóm div, že do takového města všedše, jiného kromě města hledáchu. Apolonín, anebo ten [magus]text doplněný editorem, jakož lidstvo mluví, anebo mudřec, jakož pytagorští pravie, všel jest mezi Perské[f]Perské] pruſſke, přešel jest kanbazskú horu, Albaní, Skyty, Masagety a přebohatá Indie královstvie ztúlal jest. A naposledy najširší řeku Fizon přešel, přibral se ku Bragmanóm, aby mudrce Iarchu, an sedí na zlaté stolici a pie z Tantalon studnice, mezi málo učedlníky o přirození, o mraviech a hvězdném běhu[g]běhu] biechu slyšal učiece. Odtad skrze Elamity, Babylonské, Kaldejské a Syrské, Medské, Partské, Asyrské a Fenitské, Arabské, Palestinské navrátiv se do Alexandřie, bral se do múřenínské země, aby nahé mudrce a najslovutnější stuol zlatý sluneční opatřil na mělu. Nalezl jest ten muž všady, jemuž by se učil a ústavně prospievaje, vždy sebe lepí byl. Napsal jest tyto přepilně osmery knihy mudřec Gilostratus.