[2r]číslo strany rukopisusú jiní neviděli. Abraham viděl jest deň jeho a radoval se jest. Odvieráchu se nebesa Ezechielovi, ješto lidu hřiešnému biechu zavřiena. Odkrý, die[2]napsáno dvakrát na rozhraní řádek David, oči mé a znamenám divnosti zákona tvého. Neb zákon duchovní jest, a protož odkrytie potřeba jest, aby rozumien byl, abychom odkrytú tváří boží chválu opatřili. Knihy v Apokalypsi sedmi pečetmi zavřené ukázány sú Janovi, kteréžto [dáš]text doplněný editorem li[m]li] ſy člověku umějíciemu písma, aby četl, odpovieť[n]odpovieť] Opowieṫ tobě: Nemohuť, nebť sú znamenány. Kakž mnozí dnes mnějí, by znali písmo, držieť zapečetěné knihy, anižť mohú otevřieti, leč ten otemkne, ješto drží klíč Davidóv, kterýžto otvierá a nižádný nezavře, zavierá a nižádný neotevře. V Skutciech apoštolských svatý kleštěnec, nébrž svatý muž, nebo jeho Písmo pojmenuje. když čtieše Izaiáše proroka otázán od Filipa: Mníš li, by rozuměl, co čteš? Odpovědě jemu: Kterak mohu rozuměti, leč mě kto naučí? Já, abych o sobě mezi tiem pomluvil, ani svatějí sem toho kleštěnce ani pilnější, kterýžto z múřenínské země, točížto z posledních světa krajin, přijel do chrámu i opustil jest sieň královskú a taký milovník zákona a uměnie božského bieše, že také i na vozci četl jest písma svatá. Avšak když knihy držieše a slova myšlením přejímáše, jazykem kácieše, rty zvučieše, neznajieše jeho, jehožto v knihách čtieše. Přišel Filip, ukázal jemu Ježíše, jenž zavřien bieše v písmě. Ó divná učitele moc v túž hodinu uvěřil jest kleštěnec, pokřtěn, věrný a svatý učiněn jest a učiněn mistr z učedlníka, viece u[o]u] o pusté studnici cierkvi svaté nežli v pozlaceném chrámě sboru židovského nalezl jest.
VI
Tyť jsú věci ote mne krátce popsány, neb aniž listová úzkost trpieše dále se vytúlati, aby rozuměl sobě, že v písmiech svatých bez předchoze a ukazatele stezky nemóžeš próchodu mieti. Mlčím o slovorníciech, o krasořečných, o múdrých, měrníciech země, dviemluvcích[p]dviemluvcích] dyewmluwczych, zpěvačóv, hvězdářských, hvězdovníciech, lékařích, jíchž uměnie dosti jest smrtedlným potřebné a na tři se strany dělí: v naučenie, v rozum a pohodlé. A ať k menším přijdu, kterážto ne tak jazykem jako rukú bývají vydávána k umění. Oráči, zedníci anebo vápeníci, kováři lestknóv[q]lestknóv] lestków, tesaři dřievie, vlnaři a valcháři i jiní, ješto rozličná orudie a laciná dielce činie bez učitele, nemohú býti, což žádají. Což lékařského jest, slibují lékaři, obierají se kováři s kovářskými věcmi. Jediné písem svatých uměnie jest, kteréž sobě všichni obecně tak ženy jakožto mužie, tak neumělí jakožto múdří osobují. Píšeme neumělí i umělí skládanie obecně. To štěbetná babice, to bezumý šiet, řečlivý zchytralec, toť všickni předbierají, trhají, učie, dřieve nežli se naučie. Druzí uvedše známek pýchy, zpupná slova přemietajíce mezi žénkami o svatých písmiech mudronějí. Někteří, ó hanba, učie se od žen, co by mužě učili a kakžkoli to neslušné jest, však jakús snadností slóv, nébrž smělostí vypravují jiným, což sami nerozumějí. Mlčím o sobě rovných, kteříž ač snad k svatým písmóm po světských písmiech přiberú se a s okrášlenú řečí uši lidské okojijí, kteřížto, což povědie, za zákon boží mnějí neb pokládají, aniž ráčie uměti co proroci, co apoštolé sú smýšleli, ale k smyslu svému také neslušná připravují svědectvie, jako by to veliké bylo a ne najhoršie bezprávné plémě mluvenie zkřivovati svatých rozumy a k své vóli přitahovati písmo protivné. Jako bychom nečtli Homéracentenas, totižto Omérovy pýchy aneb znamenité[r]znamenité] znamenitie řeči péči, a Virgiliocentonas, totižto Virgiliovy pýchy anebo znamenité[s]znamenité] znamenitie řeči, Marona, totižto Virgiliáše, i kromě Krista móžme řéci křesťana, že jest to psal. Již se vracuje i panna, vracují se Saturnova královstvie, již nová úroda s nebe spuštěna jest vysokého, i otce k synu mluvícieho: Synu, mé moci, mé veliké vládařstvie sám. A po sloviech Spasitelových na kříži taková, totiž ta slova, zpomínaje vždy stáše a nepohnutý neb pevný tráše. Dětinskéť sú to věci a k hře těch, ješto okrslky činie, podobné[t]podobné] podobnie učiti, jehož neumieš, nébrž z žaludkuť s hněvem mluvím aniž to věděti, že neumieš.
