Počíná se řád korunovánie krále českého. Najprvé arcibiskup pražský s preláty, s kniežaty a s šlechtici provodie knieže, ješto chtie králem korunovati, na Vyšehrad. A tu pomodléce se, vrátie se s ním do kostela Pražského, hlavy všeho arcibiskupstvie, aby tu nešpor slyšeli. Potom dokonajíce nešpor, dovedeno bude knieže dřieve řečenými v to miesto, kdež jest komňata jemu slovutně připravena. Opět ráno v zvonění[a]v zvonění] zwonienie prvnie arcibiskup a jeho podbiskupie a jiní biskupové a preláti zberú se v kostele Pražském, aby se oblekli: biskupové v své biskupie rúcha a jiní v svého duostojenstvie znamenie. A tu zjednajíce procesí, plenář, meč svatého Václava, kříže, kadidlnici a vodu svacenú nesúce, pójdú, aby dovedli knieže dřieve řečené z komňaty do kostela. Kteřížto přijdúce na miesto, tu kdež knieže leží v komňatě, oblečen skrze naj[203r]číslo strany rukopisusvrchnějšieho královstvie Českého komorníka v třevíce králové, v sukni a v plášť otevřené. A tu s ním budú kniežata a šlechtici. Pak pokadiece jeho kaděním a pokropiece svacenú vodú, zdvihne jej arcibiskup za ruku k vstání. Tehda jeden z biskupóv die tuto modlitbu:
Všemohúcí, věčný bože, jenž sluhu tvého N. královstvie výsostí ráčils povýšiti, daj, prosíme, aby on tak tohoto světa běhu, tak vuobec všech spasenie zjednal, aby od cesty tvé spravedlnosti nikdy neodstúpil. Skrze Krista hospodina našeho. Amen.
Tehdy vezmú jej dva biskupy za pravú a za levú stranu poctivě připravena, majíce svátost, šíje vyvyšujíce[1]rkp A „svátost s šíje visující“ (za lat. reliquias collo pendentes), od jehožto boka neodstúpie až do skonánie. I povedú jej prostřed kostela před oltář svatého Kříže a arcibiskup a procesí napřed pójdú. A mezi arcibiskupem a kniežetem z komňaty vychodiece, pořádně pójdú kniežata a šlechtici, znamenie králová, tověz korunu, žezlo, jablko, meč, nesúce, kterýmžto komorník královstvie Českého, hólkú jim cestu čině, předejde. Kterážto znamenie všechna na oltář svatého Víta, když tam přijdú, poctivě položie. Procesí pak bude od komňaty dřieve řečené skrze sien královú a vyjde skrze vrata, ješto hledie proti svatému Jiří. A když pójde, tehda u veliký zvon vzvonie. Když pak vyjdú z komňaty, jeden z biskupóv počne responsoř tuto:
Aj, teď posielám anjela mého, jenž předejde tě a střiehl tebe.
