zemi ejipské. On Jozef múdře a věrně svému pánu slúže, prodávaním obilé ejipské v službu podrobil Faraonovi. A ti ovšem tiem přinucením zaslúžili sú k tomu přinuceni býti.

A tak Jákob, když již měl sobě sto a třidcet a osm let, vida, ano se již smrt blíží, povolav Jozefa, aby jeho v Aram nepochovával, zapřisáhl. A synóm svým Manases a Efrem, spav ruce své, dal požehnánie, jima kromě losu pravého dědičského pole Sichen, kteréhož jest byl dobyl, dal jest. A svolal syny své, mnohým z nich dal jest požehnánie, všem d[ob]text doplněný editoremře a prorocky budúcí věci napřed pověděv, totiž o rozdělení země, o budúcím dvanásti roduov stanu statečně; také o obojiem příščí Kristovu. A tak složiv nohy své na loži svém, umřel jest.

A když sú synové jeho jej pochovali, Jozef zaklel bratří své, aby když oni aneb jich náměstci vyvedeni budú z Ejipta, kosti jich s sebú aby pobrali. I on také umřel jest, když jest byl sto a ve dvatceti letech v stáři, a položen v škříni v Ejiptě léta jeho vládarstvie o[sm]text doplněný editoremdesátého a od prvnieho zaslíbenie, kteréž se jest stalo Abrahámovi na cestě u Mezipotaní, po dvú stú a po osmdesáti letech sedmého a od narozenie Abrahámova, při němžto třetí věk se jest počal, po třech stech šestdesátého prvého a od počátka světa po dvú tisící po třech stech devátého. Aniž odtud hnut jest, donidž nevyšli synové izrahelščí z Ejipta.

Jiní bratřie, jakož pokládá mistr Jozefus, každý po smrti již n[e]text doplněný editoremšen byl a pochován v Ebron a potom přenešeni sú do Sichen.