[p7r]číslo strany rukopisuvěcech mozkevských, čehož jiní pominuli.

Strany tyranství a k víře nepodobné ukrutnosti předešlého knížete Ivana žádný tak patrně nepsal a na světlo nevynesl jako tento Alexander Guagninuscizojazyčný text, ačkoli o přísnosti otce jeho Basilia nětco, ale velmi střídmě, Herbersteiniuscizojazyčný text dotekl. A vpravdě takového a tak ukrutného tyranství v žádných téměř kronikách, křesťanských ani v pohanských, se nenachází. Nebo ačkoli mnoho se vypravuje o tyranství Kambysa, krále perského, císaře Nerona, Valensa, Aureliana, Kara, Falaryda, kterýž sobě vola měděnného k mučení lidí sliti dal; item Tryza, kterýž poddaným svým společná rozmlouvání zapověděl, a Alexandra Ferea, kterýž lidi do koží nedvědích, [p7v]číslo strany rukopisulvových a vlčích zašívati a potom chrtům rozsapávati dal; však ti všickni proti tomuto Ivanovi jako hasnou a jejich ukrutní skutkové přirovnaní k těmto[a]k těmto] této poněkud mizejí; tak, že nejeden, čta pekelná knížete mozkevského páchaní, pochybovati o tom může, byl-li jest člověk přirozený, čili v osobě člověka vtělený ďábel, kterýž se na to oddal, aby netoliko lidi hubil, ale i všecku ctnost, šlechetnost, pobožnost, vlídnost i spravedlnost do konce vyhladil. Nebo ani přátelům příbuzným a krevním neodpustil, nýbrž i vlastního syna svého Jana, mládence ve dvadcíti letech, málo před smrtí svou zamordoval. A jak jest s křesťany v zemi finlandské léta 1555. a v Liflandu léta 1558. nekřesťansky nakládal, o tom také kro[p8r]číslo strany rukopisuniky jinde vypravují.

Což vše k tomu nám sloužiti má, abychom, znajíce, že zlá a tyranská vrchnost dává se od Boha k trestání lidu nešlechetného a dobrodiní božských nevděčného, děkovali mu za vrchnost křesťanskú, milostivou a dobrou, kterouž nám dávati ráčí, aby nad námi, nad spravedlností, řádem a právem ochrannou ruku držela, a za ni se modlili ustavičně, vedouce život pohodlný a pokojný, ve vší pobožnosti. Znejmež tedy obzvláštní božskou milost v tom, že nás před těmito národy, jako jsou Turci, Mozkvané a Tataří, dobrotivě chrániti ráčí, na něž i David svatý naříkal v žalmu 120., řka: „Běda mně, že pohostinu býti musím v Mesech a přebývati v saláších Cedar!“,[2]Ps 120,5 to jest, jakž vykládají, mezi Mozkvany a Araby. Ne[p8v]číslo strany rukopisubo