prá[p4r]číslo strany rukopisuce jeho daremná nebyla, vidělo mi se aspoň po smrti jeho předce ji vydati a Vaším Milostem, páni a přátelé mojí milí, jeho jménem dedikovati a připsati, aby se do vašeho města, z něhož nejprvé vyšla, jako do vlasti své navrátila a spoluměštěnína vašeho památka, jakž u vás, tak u jiných, kteříž by ji čtli, na potomní budoucí časy zachována byla.

Nepochybuji pak, že knížku tuto sobě ode mne připsanou vděčně a ochotně příjmete, netoliko pro tu přívětivou lásku a náchylnost, kterouž jste k vykladači jejímu měli a ke mně až posavád máte, ale i pro úžitek její, kterýž se předně k vám a obci vaší, potom ke všechněm krajanům vlasti této české vztahuje. Nebo poněvadž Mozkvané a Rusové pošli jsou z téhož národu sarmatského [p4v]číslo strany rukopisujako i my, Čechové, a téhož jazyka, kteréhož my a jiní národové slovanští, ač nemálo rozdílněji, jako i Poláci, Charváti, Slováci, Srbi etc.cizojazyčný text, požívají, užitečné jest Čechům naším to znáti a věděti, jak daleko rozšířený jest národ jejich a že ne v samých těchto krajinách toliko, mezi Černými lesy a odtud k Uhrům a Polákům, ale i mnohém dále na východ slunce i půlnoci a od Lednatého moře, kteréž jest daleko za Mozkvou, až k moři Prostředzemnímu a Adriatickému se vztahuje, tak, že téměř polovici dvou dílů světa, Asiaecizojazyčný text a Europaecizojazyčný text, obsáhl a naplnil. Nebo i při dvoře tureckého císaře mezi předními dvořany obyčejný jest jazyk slovanský a před časy u žoldána egyptského a mamalukův jeho v zvyklosti byl, jakž pozname[p5r]číslo strany rukopisunal Paulus Ioviuscizojazyčný text v knížce své o národu mozkevském. Mozkvané pak za mnoho věků neznámí byli těmto našim krajinám, nadíle pro dalekost cesty a příkré zimy, kteréž v těch zemích jsou, nadíle pak že nic slavného a vznešeného neučinili, čímž by se jiným dalekým národům oznámiti mohli. Přijali ovšem víru křesťanskou, podlé řadu náboženství řeckého, okolo léta Páně devítistého osmdesátého sedmého aneb, vedlé počtu jejich, léta od stvoření světa šestitisícího čtyřistého šedesátého třetího, a první se pokřtiti dala kněžna jejich Olha, kteráž potom Helena nazvána; ale však knížata jejich téměř vždycky poplatná a poddána byla Tatarům, až do knížete Bazilia, tohoto nynějšího děda. Ten nejprvé jho tatarské z sebe