[p5v]číslo strany rukopisusvrhl, a odjav Polákům Smolensko a veliký díl zemí k Litvě náležejících, králem a pánem vší Russiaecizojazyčný text[1]slabika „Ru“ je vytištěna švabachem, zbytek slova antikvou a velikým knížetem psáti se začal. K tomu léta Páně 1516. Zigmund, svobodný pán z Herberštejna, poslán byl od císaře Maximiliana Prvního, aby mezi nim a Zigmundem, králem polským, pokoj smluvil. Potom podruhé o touž věc k témuž vypraven byl od arciknížete Ferdinanda léta 1526., jakž to sám v kníze své, kterouž o věcech mozkevských obšírně sepsal a na světlo vydal, vypravuje. A od toho času, jakž mně se vidí, počali Mozkvané známější býti Říši a jiným národům. Nebo týž kníže Basilius i legáta svého Demetria Erasmia vypravil do Říma ku papeži Klimentovi, žádaje od něho a stolice římské [p6r]číslo strany rukopisupovolení, aby královského titule užívati mohl, jakž poznamenal Paulus Ioviuscizojazyčný text. Syn jeho Ivan Vasilovic poslal legáty své k císaři Maximiliánovi II., Ivana Sugurského a Ondřeje Gavrilovského, kteřížto léta 1526. v středu po sv. Janu Burjanu přijeli do Prahy, a nenalezše tu císaře, pospíšili za nim do Řezna na sněm říšský a tam poselství své zdíli 18. dne července. Před tim časem nenacházím, aby kdy mozkevské poselství v Čechách a v Praze bylo, krom těch orátorův, kteříž s Zigmundem z Herberštejna léta 1527., po zahynutí krále Ludvíka, do Prahy přijeli a 24. dne února korunování krále Ferdinanda slavné a svaté paměti na Hradě pražském přítomní byli.

Co se pak náboženství a obyčejův národu mozkevského dotýče, to se nadíle v této knížce vypsáno najde a více časem svým najevo přijíti bude moci. Nebo poněvadž již těchto časův častější jednání bývají potentátův křesťanských s velikým knížetem mozkevským a nejedna poselství v nemnoha letech od Jeho Milosti císařské tam vypravena bývají, více se také toho vyhledati může, což by k hojnější znamosti těch zemí sloužilo. Jakož pak i Antonius Possevinus, iesuitacizojazyčný text, legátem jsa od papeže Řehoře XIII. léta 1582. a jednaje o pokoj mezi Štefanem, králem polským, s jedné, a Ivanem, knížetem mozkevským, s druhé strany (kdežto Mozkva odstoupil Polákům všeho, což v Liflandu držel), nemalo poznamenal o