vni[52v]číslo strany rukopisude v chřípě moji. I utře tvář mú, tú vodú jako obmývaje mě, i pocelova mě a řka: ‚Jozefe, neboj se, ale vzezři na mě a viz, kto sem já!‘ A vzezřev[p]vzezřev] wzezwrzew, uzřech Ježíše, a užas sě, mniech, by obluda byl, i vecech jemu: ‚Rabboni Helias,‘ točíž Mistře, Heliáš li si ty? I vece mně: ‚Nejsem Heliáš, ale jáť sem Ježíš Nazaretský, jehožs ty pochoval a obinul v čalún čistý, přikryls rúchú tvář mú i vložils v svój nový hrob.‘ I vecech, an mluví se mnú: ‚Pane, ukaž mi hrob, kde sem tě [53r]číslo strany rukopisupoložil!‘ A ujem mě za ruku, vyvede mě z toho domu i provodil mě jest, drže za ruku, na miesto, kdež sem byl jeho pochoval. I ukáza mi plátno a rúchu, jímž sem byl hlavu jeho obinul. Tehdy sem zajisté poznal, že to Ježíš bieše. I vecech jemu: ‚Požehnán buď, jenž jest přišel ve jméno božie!‘ Tehdy ujem mě a drže ruku mú, vede mě do Arimatie do domu mého zavřenými dveřmi i vece mi: ‚Pokoj tobě!‘ I přikáza mi a řka: ‚Až do čtyřidcátého dne [53v]číslo strany rukopisunevycházej z tohoto domu! Jáť již pójdu do Galilee k učedlníkóm mým.‘“
A když ty všecky věci uslyšechu kniežata židovských kněží, vládaři, starší i mistři, kněží i jáhnové, užasli sú sě i stáchu u velikém strachu, jako by zmrtvěli; i padechu k zemi a nejedli sú až do deváté hodiny.
Tehdy Jozef a Nikodém prosišta jich, řkúce: „Vstaňte a pojezte chleba a posilněte sebe i svých životóv, neb zajtra jest sobota božie. Tehdy vstavše, modlichu sě bohu [54r]číslo strany rukopisua po té modlitbě jechu i pichu a potom rozjidechu sě každý do svého domu. Potom opět druhý den snidechu sě v školu mistři a kniežata židovských kněží a starší z lidu, a tiežíc mezi sebú, vecechu : „Který jest toto hněv boží a div, kterýž přišel na nás a stal sě jest v Israheli? A však smy zajisté znali otce i mateř Ježíšovu!“
Kapitola třinádctá, kterak jeden jáhen oznámil pána Krista a třie dřevní svědci svědčili, že jest živ a do nebe vstúpil, jakož jest řekl.
[54v]číslo strany rukopisuTehdy jeden jáhen v zákoně učený, jménem Lévi, řekl jest: „Já sem znal dobře otce a mateř Ježíšovu, že sú byli z pokolenie Davidova, ale však boha sě bojíce a modliti sě nepřestávajíce, vždycky třikrát do roka desátky obětí a svěceniny obětujíce v Israheli, točížto v lidu israhelském. A když sě jest Ježíš narodil byl, tehdy otec i máti přinesli sú jeho do toho chrámu i dali sú obět pánu bohu za něho. A když jest jeho vzal veliký kněz Simeon, drže jeho na svú rukú, řekl jest
