Kai[45r]číslo strany rukopisufáš těšiece je, vecechu: „Azda li rytieřóm, kteříž sú střěhli hrobu Ježíšova, máme věřiti, kteříž jsú pověděli nám, by anjel boží sstúpil s nebes i odvalil kámen ot hrobu? Snad učedlníci jeho dali sú jim zlata mnoho, kteřížto vzali tělo Ježíšovo a naučili je, řkúce, aby svědčili lidem, a oni aby mohli ukrásti tělo Ježíšovo. To vězte, že nemáme nižádnému věřiti ciziemu v žádném slovu. Neb sú oni, vzemše ot nás mnoho peněz, ne tak, jakož sme jě [45v]číslo strany rukopisu[naučili]text doplněný editorem[12]doplněno podle uvedené edice, pravili sú. Protož neb nám, a nebo jeho učedlníkóm vieru měli sú držěti.“
Kapitola jedenádctá, kterak jest Nikodém židóm radil, aby pána Krista na horách hledali, a kterak Jozef nalezen jest v Arimatí a obeslán ot židóv, aby k nim přišel.
Tehdy povstav Nikodém, jide k nim v radu a vece jim: „Právě mluvíte, synové izrahelští! Vy ste slyšeli všecky věci, které sú mluvili oni třie mužie, ješto biechu z Galilee přišli, přisahajíc na zákoně božiem [46r]číslo strany rukopisuskrzě jméno pána boha israhelského a řktúce: ‚Viděli sme Ježíše s učedlníky svými na hoře mluviec a viděli sme jeho do nebes vstupujíc.‘ A jakož z svatého Písma viete, že svatý Heliáš na ohnivém vozě vzat jest do ráje. Tehdy otázachu Helizea synové prorokóv, řkúce: ‚Kde tvój otec Heliáš?‘ Odpovědě jim, žeť jest vzat do ráje. Vecechu synové prorokóv k němu: ‚Snad jest duchem pochopen a na některých horách israhelských posazen, a protož vybeřme [46v]číslo strany rukopisuz sebe některé muže, zchoďmež po horách israhelských, snad jeho naleznem?‘ I prosiechu Helizea, aby s nimi šel. A chodivše tři dny, nenalezechu jeho, nebo zajisté byl vzat do ráje. A nynie teď poslúchajte mne, synové israhelští! Poďme a pošleme muže po horách israhelských, zdali by duch zchopil Ježíše a posadil jej na některé hoře? Snad nalezneme jej a pokánie učiníme.“
I slíbi sě ta rada všem Nikodémova i poslachu své posly muže, aby hledali Je[47r]číslo strany rukopisužíše. A hledavše, i nenalezechu jeho, ale Jozefa nalezechu v Arimatí, ale žádný nesmě jeho staviti. A vrátivše sě, vecechu: ‚Co sme kde chodili, nenalezli[n]nenalezli] nenalezmy sme Ježíše, ale Jozefa sme nalezli v Arimatí, městě jeho.“ Uslyševše to kniežata kněžská i všichni starší lidé i mistři, biechu veseli velmi a radovali sú sě i pochválichu boha israhelského, že nalezen jest Jozef, kteréhožto zavřeli biechu v schráně a potom nenalezli jeho.
Tehdy učinivše sněm veliký, vecechu knie[47v]číslo strany rukopisužata
