zvie[36v]číslo strany rukopisuřatóm země sniesti.“
Odpovědě jim Jozef: „Tato řeč jest podobna řeči pyšného Goliáše, kterýžť jest haněl a porokoval bohu živému proti svatému Israheli Davidovi proroku. Neb jest bóh řekl skrze proroka: ‚Mně pomsta a jáť odplatím.‘ A aj, nynie poctivý súdce Pilát umyl jest ruce svoji před sluncem a před vámi, řka: ‚Čist sem já od krve spravedlivého tohoto, vy vizte!‘ A vy [37r]číslo strany rukopisuodpověděvše, řekli ste jemu: ‚Krev jeho na nás i na naše děti!‘ A nynieť sě bojím, byť snad někdy hněv boží nepřišel na vás i na vaše děti, jakož ste řekli!“
Tehdy uslyševše židé tyto řeči, zazlichu sě přielišným hněvem a chytivše Jozefa i zavřechu jej v schráně, v niežto žádného okna nebieše. A znamenachu i zapečetichu dveře té schrány na zámek Annáš a Kaifáš pečetí prstenóv svých. A postavi[37v]číslo strany rukopisuvše stráž před dveřmi i odjidechu.
Tehdy v jitře sebrachu sě kniežata kněžská a starší s mistry a s zákonníky i s jáhny; všedše v školu, radu vzěchu, kterak by mu smrt učinili.
Kapitola devátá o divném zproštění Jozefa a oznámení vzkřiešenie pána Jezukrista.
A když sě to stalo, sebravše sě všickni a sediece kniežata kněžská Annáš a Kaifáš, kázachu s velikú nepoctí přivésti jeho. A když otevřechu zámek a pe[38r]číslo strany rukopisučeti dveří, nenalezechu Jozefa. A to uslyšev vešken zbor, diviechu sě i ztrnu a užasl sě vešken zbor pro to. I obklíči je veliká bázen, neb nalezli sú zapečetěn[j]zapečetěn] zapetieczen zámek schrány a pečeti, kterýrniž sú zapečetili, nalezechu nepoškvrněné. Ale že Annáš a Kaifáš od toho pokoje klíč mějiechu, protož nesmějiechu rozjímati, kteříž před Pilátem za Ježíše mluviechu. A tak Annáš a Kaifáš odešli sú. A tomu sě všic[38v]číslo strany rukopisukni diviechu. A aj, tehdy někteří z strážných rytieřóv, kteříž střežiechu hrobu Ježíšova, přijidechu do města. A všedše v zbor do školy, vecechu kniežatóm židovským a starším i mistrórn, že „když sme my střěhli hrobu Ježíšova, stalo sě jest veliké země třesenie a hnutie i viděli sme anjela božieho, kterak kámen s hrobu otvalil i sedieše na něm. Jehožto obličeje krása bieše jakožto blesk a rúcho jeho bielé stkvú[39r]číslo strany rukopisucie jakožto snieh. Ale od strachu učiněni smy jako mrtvi. A slyšeli smy anjela mluviec k ženám, kteréžto biechu přišly k hrobu Ježíšovu, a řkúcieho: ‚Neroďte sě báti, neboť viem zajisté, že Ježíše, kterýž ukřižován jest, hledáte! Nenieť jeho, vstalť jest zajisté, jakož jest dřéve pověděl. Poďte a vizte miesto, kde jest položen byl! A brzo jdúc, povězte učedlníkóm jeho a Petrovi, žeť jest z mrtvých vstal, kte[39v]číslo strany rukopisurýžto
