kte[39v]číslo strany rukopisurýžto již předejde vás v Galilei. Tu jeho uzříte, jakož jest prvé zvěstoval a předpověděl vám.‘“
Tehdy svolavše židé rytieře všecky, kteřížto ostřieháchu hrobu Ježíšova, i vecechu jim: „Které sú to ženy, k nimžto anjel jest mluvil, a proč ste jich nechytili?“ Odpověděchu rytieři židóm, řkúce: „Žen neznáme, které sú byly, neb sme my, bojiece sě anjela, jako mrtvi byli, neufaj[íc]text doplněný editorem viec světla [opa]text doplněný editoremtřiti tohoto světa. Kt[40r]číslo strany rukopisuerak sme pak mohli je chytiti a držeti?“ Vecechu jim židé: „Živ jest hospodin, žeť nevěříme vám!“
Odpověděvše rytieři, řekli sú židóm: „Když ste Ježíšovi, an[k]an] ani toliko divuov činil před vámi, nevěřili, kterak pak nám věřiti móžete? Dobře zajisté řekli ste vy: ‚Živ on hospodin, jehož ste ukřižovali!“ Opět židóm rytieři vecechu: „Myť sme slyšeli, že Jozef, jenž jest uprosil u Piláta tělo Ježíšovo, i pochoval. A vy jemše jej, i zavřeli ste jeho v schráně, v kteréžto nižádného [40v]číslo strany rukopisuokna jest nebylo, a znamenali ste vašimi prsteny zámek zapečetivše, a druhý den otevřevše, jeho ste neuzřeli. Protož dajte vy nám Jozefa, kterého ste v schráně skryli, a myť vám dámy Ježíše, jehož sme v hrobě střěhli!“ Vecechu židé: „Myť vám dámy Jozefa, dajte vy nám Ježíše! Nebť Jozef šel do města svého Arimatie.“ Odpověděchu rytieři: „Jest li Jozef v Arimatí, a Ježíš jest v Galilei, jakož sme slyšeli ot anjela praviec k ženám.“
Uslyševše to židé, báli sú [41r]číslo strany rukopisusě velmi, řkúce sami k sobě: „Nepronášejme nikoli této řeči, ať někdy slyšána nebude. Neb snad, pronesú li sě tyto věci, všickniť uvěřie v Ježíše. Sbeřme penieze a dajmy rytieřóm, řkúce: ‚Pravte, že když sme my spali, přišli sú učedlníci Ježíšovi v noci a ukradli sú tělo Ježíšovo.‘ A bude liť to slyšáno od Piláta súdce, myť jemu dosti učinímy za vás a bezpečny vás učinímy.“
Tehdy vzemše radu, i dali sú veliké penieze rytieřóm a řkúc: „Rcete, že učedlníci [41v]číslo strany rukopisujeho, a my spímy, v noci přišedše, ukradli sú jeho nám! Pakliť to Pilát súdce uslyší, myť za vás mluviti budeme, a tak vás ote všeho vysvobodíme.“
Tehdy rytieři vzemše penieze, ne tak sú pravili, jakož ot židóv sú naučeni a napomenuti. Chtiechu tehdy tak pověděti: „Učedlníci jeho přišli, a my spímy, v noci i ukradli jej nám,“ ale nemožiechu, než: „Zajisté jest vstal z mrtvých Ježíš a viděli sme anjela s nebes sstupujíce, an odloživ kámen, i sedieše na něm.“ A
