[31v]číslo strany rukopisujest Pilát súdce za odsudek vinu [jeho]text doplněný editorem[6]doplněno podle uvedené edice a heslo napsati slovy židovskými, řečskými i latinskými, jakož sú mu pravili židé: Totoť jest Ježíš Nazaretský, král židovský – jakož sú [řekli židé]text doplněný editorem, by on činil sě králem židovským.

Tehdy [také]text doplněný editorem jeden z těch lotróv, [kteříž]text doplněný editorem pniechu s ním na kříži, jménem Jestan, vece jemu: „Jsi li ty Kristus, zprosť a vysvoboď sě sám i nás!“ Odpověděv Distan, zamútil jej a porokoval jest [32r]číslo strany rukopisujemu a řka: „Ani ty sě bojíš boha, a jsa v témž súdu. Nebo my zajisté pro naše viny hodně a spravedlivě ty věci, kteréž smy vzěli, trpímy, ale tento nic jest zlého neučinil.“ Kterýžto když jest porokoval a požehral tovařiši svému, a obrátiv tvář svú, vece k Ježíšovi: „Pomni na mě, pane milý, když přijdeš v králevstvie své!“ Odpovědě jemu Ježíš: „Zajisté pravi tobě, že dnes budeš se mnú v ráji.“

A bie[32v]číslo strany rukopisuše jakožto hodina šestá dne a tmy učiněny sú po všie zeni až do deváté hodiny. A když sě jest slunce zatmělo, aj, opona chrámová roztrhla sě jest na dvě straně, ot vrchu až dolóv. I zvola Ježíš velikým hlasem a řka: „Via ala hohe exicolecizojazyčný text,“ jenž sě vykládá: „V ruce tvoji, hospodine, porúčiem duši svú.“ A to když jest řekl, vypusti duši svú.

Tehdy Longin rytieř vzem kopie, otevřel jest bok jeho a ihned vy[33r]číslo strany rukopisunide krev a voda. Tehdy centurio storytieřník, kterýž s druhé strany stáše, vida ty věci a znamenie, kteráž sě biechu stala, velebieše boha a řka: „Zajisté tento člověk syn boží bieše!“ A vešken lid, mužie a ženy spolu, okolo ostúpivše, k té ohavě jsúc zamúceni a znamenajíc, co sě jest stalo a kteréžto věci sú sě dály, tepúce prsi své, vracováchu sě v své domy.

Tehdy centurio storytieřník rozlíčil a rozpravil Pilátovi súdci všecko, [33v]číslo strany rukopisucož sě tu stalo bylo. Uslyšav to Pilát súdce, zamúti sě přieliš a nejedl jest nic toho dne ani pil; i žena jeho i jiné mnohé ženy nábožné z lidu židovského, kteréžto přisluhováchu a pomáháchu[i]pomáháchu] pomachu jemu z svých statkóv.

Tehdy svolav Pilát kniežata kněžská i mistry chrámu i staršie, vece jim: „Viděli li ste ta znamenie, kteráž sú sě stala?“ Odpověděchu židé: „Pokaženie slunce stalo sě jest podlé obyčeje.“ A stáchu tehdy všickni [34r]číslo strany rukopisuznámí jeho zdaleka a ženy, kteréžto následovaly sú jeho od Galilee, vidúce ty všecky věci.

Kapitola osmá o pohřebu pána Jezukrista, z něhož sú Jozefovi a Nikodémovi hrozili a Jozefa v žalář vsadili.

Tehdy jeden muž, jménem Jozef, zpravuje a zpósobuje dvór, muž dobrý a spravedlivý, maje péči o něm, kterýžto jest nepovolil radě ani žalobám jich, točížto židovským, od Ari[34v]číslo strany rukopisumatie,