spolu věčnú světlost svú.“ Tehdy zvola Izaiáš a řka: „Tato jest světlost otcova syn boží, jakož sem vám dřéve prorokoval, když biech v tělesenství živ na zemi, a řka: Země Zabulon a země Neptalim za Jordánem a galilejský lid pohanský, jenž sedieše v temnostech, viděl jest světlost velikú. A kteříž sú přebývali u vlasti smrtedlného stienu, světlost jim vzešla jest. A již přišlo a posvietilo nám ve tmách a v stienu smrti sedícím.“ A když sme sě všickni radovali a veselili, světlo sě osvietilo nad námi. Tehdy přijide Simeon, náš otec, kterýž vesele a raduje sě, všem jest pověděl: „Chvalte a slavte pána boha našeho Jezukrista, syna božieho, kteréhožto mládence já sem na mé ruce přijal a držal jej v chrámě. A připuzen jsa Duchem svatým, pověděl sem k němu, vyznávaje: Již nynie púštíš, pane, sluhu svého podlé slova tvého u pokoji, nebť sú viděly oči moji spašenie tvé, kteréž si připravil před obličejem všech lidí. Světlo k zjevení pohanóm a k slávě tvé obce israhelské.“ To uslyševše všecko množstvie svatých, od té hodiny vice sú sě radovali.
Potom opět přijide jeden jako pústeník, a otázán jsa ote všech, kto by byl, jimžto odpověděv, vece: „Jáť sem Jan Křtitel, hlas i prorok najvyššieho předchoze. Jáť sem předšel před obličejem příchodu jeho připravovat na púšti cestu jeho, maje naučenie spasenie jich hřiechóv dáti lidu jeho na odpuštěnie hřiechóv jich. A vida Ježíše, syna božieho, jdúcieho ke mně, připuzen sem Duchem svatým vyznati a všemu lidu židovskému prstem mým ukázati a řka: Aj toť, beránek boží! Aj toť, snímá hřiechy světa! Já sem jeho křtil v řece Jordáně a viděl sem Ducha svatého v tvárnosti holubice sstupujícieho na něho. I slyšal sem hlas otce s nebes vzníce a řkúce: ‚Toť jest syn mój milý, v němžto mi sě jest dobře zalíbilo!‘ A teď přišel sem před obličejem jeho a sstúpil sem zvěstovat vám, nebť sem od něho odpověd vzal, žeť sám chce sstúpiti do pekla. A již blízký čas jest, v němžto nás navštieví vzcházeje syn boží, z výsosti přicházeje sedícím nám v temnostech a v stienu smrti.“
A když to uslyše prvnie stvořenie Adam, otec náš, že Kristus v řece Jordánu křtěn jest, zvola k Setovi, synu svému, a řka: „Pověz, synu, všem synóm tvým patriarchám, točíž prvním otcóm i prorokóm, ty všecky věci, kteréž si ot Michala archanjela slyšal, když sem tě byl poslal k rajským vratóm, aby prosil hospodina, aby poslal anjela svého, aby mi dal oleje s stromu milosrdenstvie,
