mrtvých, jakož jest řekl. Slavme a veselme sě všickni, neboť on kraluje na věky!“
Tehdy diviechu sě přieliš ti, ješto posláni biechu, a strachem padechu na zemi. A vzemše odpověd posli, vecechu, aby hledali Karina a Leucie v jich domiech v městě v Arimatí. Tehdy vstavše, vjidechu do jich domóv i nalezechu jě, ani sě bohu modlé tu. A všedše k nim, padechu na zemi před nimi, poctivost činiece jim. A vstavše, vecechu jim: „Všecko množstvie židóv poslali sú nás, slyšiec, že ste vstali z mrtvých, prosiec, abyšta ráčili přijíti k nám, abychom [zvěděli]text doplněný editorem[15]doplněno podle uvedené edice všechny velebnosti božie, které sú sě staly u vás časóv našich.“ [Tehdy oni]text doplněný editorem [vsta]text doplněný editoremvše, přišli sú do m[ěsta]text doplněný editorem svatého s nimi, a všedše v školu jich, posadišta sě.
[Kapitola čtrnádctá, kterak Jozef pověděl židóm zákon boží a kterak smrt Kristova patriarchy a Jozefa provodila do Jeruzaléma.]text doplněný editorem
[Tehdy povstav Jozef,]text doplněný editorem [v]text doplněný editoremece [k Annášovi i]text doplněný editorem [Kai]text doplněný editoremfášovi: ‚Zajisté dobře divíte sě, že ste slyšeli, kterak Ježíš, ot smrti jsa živ, vstúpil jest v nebe. Zajisté viece sě slušie diviti, neb netoliko vstal jest sám z mrtvých, ale mnohé jiné mrtvé z hrobóv vzkřiesil jest živé a ot mnohých viděni jsú v Jeruzalémě. A slyšte mě teď, že všickni vieme blahoslaveného Simeona, kněze velikého, kterýž přijal byl děťátko Ježíše na ruce svoji v chrámě. A ten Simeon měl jest dva syny, bratry vlastnie. A my všickni při smrti a při pochovávaní jich byli sme. Protož jděte a opatřte hroby jich, neb sú otevřěny. A aj, jsúť v Arimatí spolu živi; na modlitbách slyšeni bývají volajíce, ale s nižádným nemluviece a jsúť jakožto němí mlčiece. Protož poďte, dieme jim se vší ctí a s skrovností a přiveďme je k nám, a zaklnúce jě, snadť budú mluviti nám o vzkřiešení jich tajemstvie!“
A ty věci uslyševše, všichni uradovali sú sě. A šedše Annáš a Kaifáš, Nikodém a Jozef a Gamaliel, nenalezli jsú jich v pohřebu jich. Než šedše do jich města Arimatie, tu sú jě nalezli na modlitbách, klečiec na kolenú. A pocelovavše jich se vší poctivostí, a s bázní boží provodili sú je do Jeruzaléma do školy židovské. Potom Annáš a Kaifáš zavřevše dveře, přinesechu knihy Mojžiešovy zákon boží i položichu na ruce jich, zaklínajíce jě skrze boha Adonaj a boha Abrahámova, Izákova i Jakubova, skrzě boha israhelského, skrzě zákon a proroky, řkúc jim:
