i zákonníky, kteříž sú svoláni byli k radě: „Když jdiechom do Galilee k Jordánu, potkachom sě s množstvím lidu, jdúc v bielém rúše, kteřížto dávno pochováni biechu. Mezi nimižto také sme viděli Karina a Leucia, spolu jdúce s nimi. Tehdy setkavše sě s nimi, pocelovachom jě, nebo sú naši milí přietelé byli, doněvadž sú na tomto světě živi byli. I otázachom jich, řkúce: ‚Povězte nám, přátelé i bratřie milí, která to věc jest a kteří sú toto, s nimižto jdete, neb kterak tělestně bydlíte, ješto ste dávno pochováni byli?‘ Odpověděchu nám: ‚S Kristem srny vyšli z pekla a on nás z mrtvých zkřiesil. A vězte, žeť sú vrata pekelná i temnosti zrušeny a duše svatých odtovad sú vyňaty a nynie přebývají v ráji s pánem Jezukristem. A nám jest přikázáno ot něho, jenž nás ráčil z mrtvých zkřiesiti, abychom čas zjednaný chodili po březiech Jordána a po horách, avšak nezjevujíce sě lidem ani také s nimi mluviec, jediné s kým by sě líbilo jemu. Nebo nám nenie lze ani zjeviti sě, ani s vámi mluviti mohli sme, než s povolením a z dopuštěním Ducha svatého.“
To uslyševše všecka obec, kteráž v radě bieše, velikú sě bázní užase, byla li by to pravda, což sú ti Galilejští svědčili.
Tehdy vecechu Annáš a Kaifáš ke všie radě: ‚Nynie zajisté má ukázáno býti, což tito svědčie. Bude li to právě nalezeno, že Karinus a Leucius živi v tělesenství přebývají, bychom my očima našima mohli jě viděti, když bychom jě nalezli, aby oni nás o všech těch věcech jisty učinili. Pakli toho nebude, vězte cele, žeť sú tito všecko selhali!“ Potom opět to uslyševše, slíbi sě jim.
Tehdy zvolichu múdré muže i bohobojné, kteříž sú pomněli, když sú ti pochováni byli, i miesta hrobóv jich, nebo kdež sú pochováni byli, aby snažně hroby jich ohledali a ovšem zvěděli, jest li to pravda, jakož sú slyšeli. I jidechu patnádcte mužóv v počtu tam, kteříž sú na pochovávaní byli jich a svými nohami stáli, kdež sú pohřebeni byli, aby snažně hroby jich opatřili. Tehdy oni šedše, i nalezechu jich hroby otevřěny a jiných mnoho viece, a nižádného znamenie prachu jich kostí nenalezechu.
Tehdy brzo vrátivše sě, pověděchu, co sú viděli. Tehdy přielišnú úžestí zamútichu sě všickni v obec i škola židovská, i vecechu k sobě: „Co učiníme?“ Ale Annáš a Kaifáš vecechu: „Pošleme tam, kdež sme slyšeli bydléc jě, a pošleme k nim muže bohobojné,
