kterážto kázal jemu bóh činiti před Faraonem, králem ejiptským, a před sluhami jeho. A biechu tu uzdravujíce lékaři omylníci a čarodějníci Jamnes a Mambres a ti činili sú ta znamenie, kterážto učinil jest Mojžieš, ale nemohli sú všech znamení činiti, kterážto učinil jest Mojžieš. I měli sú je Ejipští za bohy. Ale že ta znamenie, kteráž jsú činili, nebiechu z boha, protož zahynuli sú oni i ti, kteříž sú jim věřili.‘ A teď ještěť pravi: ‚Nechajte a propusťte člověka tohoto, neboť nenie hoden, smrtí ať by umřel!‘“
Vecechu židé Nikodémovi: „Již vidíme, že ty si učedlník jeho učiněn a že zaň slovo činíš a mluvíš.“ Vece k nim Nicodemus: „Zdali i súdce učedlníkem jeho učiněn jest, jenž zaň slovo činí a mluví? Zdali ciesař neustavil jeho na toto dóstojenství súda nad tiemto městem?“
Tehdy zajisté židé biechu horlivi, vrčiece a škřípiece zuby na něho pro ta slova. Tehdy vece Pilát k nim: „Co škřípíte zuby proti němu, an pravdu mluví?“ Odpověděchu židé: „Pravdu jeho přijmi on a diel s ním měj!“ Vece Nikodém: „Amen, točíž buď to aneb staň sě tak, jakož vy diete, ať bych měl diel s ním.“ A vystúpiv jeden z židóv, učini prosbu ku Pilátovi a řka: „Prosím tebe, odpusť mi jediné slovo promluviti před sebú!“ Vece jemu Pilát: „Co chceš promluviti, mluv!“ Jenž vece: „Osm a třidceti let ležal sem v loži ukrutnú nemocí na všaký den v nebezpečenství smrti a v porodu bolesti. A přišed Ježíš, mnohé ďábelníky rozličnými nemocmi jaté a obklíčené uzdraveny jest učinil. A někteří mladci nesli sú mě na ložci a postavili sú mě před ním. A vida Ježíš, smiloval sě jest nade mnú a slovo jest řekl mně: ‚Vstaň, zdvihni lože své a choď!‘ A bez meškánie uzdraven sem a zdvihl sem lože mé a chodil sem.“
Vecechu židé ku Pilátovi: „Otěž jeho, kteraký jest byl den, když uzdraven jest!“ Vece ten uzdravený: „Sobota jest byla, když sem uzdraven.“ Vecechu židé Pilátovi: „Azda li sme tobě neřekli? A jakož sme líčili, pravda jest, že v sobotu uzdravuje a ďábly vyhoní.“
Tehdy opět jiný žid vytasiv se, řekl jest: „Slep sem byl narozen, jediné toliko hlas sem slyšal, ale nižádného neviděl sem. A když jdieše Ježíš, tehdy velikým hlasem zvolach a řka: ‚Smiluj sě nade mnú, synu Davidóv!‘ I smiloval sě nade mnú. A když vloži ruce svoji na mé oči, ihned sem viděl.“
A opět jiný žid, vystúpiv před lid a před Piláta, vece: „Skloněn a zlámán sem dnú byl a napravil a uzdravil mě jediným slovem.“ Pak jedna žena, jménem Veronika, řekla jest Pilátovi:
