nale[5v]číslo strany rukopisuzli Pána. Pohrzejmež těmi věcmi, které sou zemské, abychom došli nebeských. Pomyslmež, abychom po hostinu byli na tomto světě a svobodnějí mohli pospíšiti do nebe, nebo ty věci, které zde vidíme, rychle pomíjejí a hynou jako stín. Nu tehdy, najmilejší bratří, popatřmež, jací budeme v den soudný, kdyžto před boží tvař a před oblíčej svatých andělův budem postaveni, kdežto skutkové náši před oči náše budou nám předloženy, jaká tu bude hanba tomu, komu se přihodí před tváří boží i přede všemi anděli i před lidmi za hříchy se styděti, ješto zde nechtěl by ani před jedním člověkem hřešiti, a neb aby zvěděl kdo o jeho hříchu. Jaký tu strach bude, viděti Boha hněvivého, jehožto všecken svět nebude moci ukrotiti.

Lekcí VI.

Protož, bratří, toho dne vždycky se bojme, kteréhož nyní přezvěděti nemuožem nižádným obyčejem. A tak toho dne ustavičně se bojíce, [6r]číslo strany rukopisua tím aspoň od zlých skutkův se odrazme. Znamenajme, jaký strach v ten den bude, když Pán s nebe souditi světa příjde, jaký strach bude Boha viděti, k jehožto příští všickni živlové rozplynou se a nebe s zemí třásti se budou a mocnosti nebeské pohnou se. Tehdy zajisté zatroubí andělé boží v trouby a všickni národové, kteříž kolivěk byli sou pod nebem, a všickni lidé, muží i ženy v tom pohlaví, v kterém sou se zrodili na světě, dobří i zlí, světí i hříšní, buďto ti, kteřížto při počátku zrodivše se zemřeli, buďto kteříž od šelm sou sežráni aneb ohněm spáleni, buďto od vody pohřizeni, všickni spolu jednoho času a okamžení vstanou. A to bezpochyby v tom těle, které sou zde měli, ale v míře muže dokonalého v plnosti věku Kristova, v kterémžto i on, Pán, z mrtvých vstal, a všickni před soud Pána Krista příjdou, volení také boží i zatracenci očima svýma jej uzří. Jakož sám Pán ve Čtení praví: „Tehdy uzhří Syna člověka přicházejícího v uoblaku nebeském s mocí velikou a s velebností,