Lekcí I.

Bratří, jsouc v tomto životě, tak sobě čiňte, když byšte se z něho vybrali a když by tělo vaše od červuo počalo se v hrobě mšíti, aby duše, jsouc ozdobená dobrými skutky, se všemi svatými veselila se v nebi. Nechť vás aspoň odtrhne od zlých skutkuov a hříchuov smrt. A zahynutí těch lidí, kteří sou vás na onen svět předešli, popatříce k bídám, znamenajtež hroby lidí bohatých anebo těch, kteří nedávno mezi vámi byli, co již sou a co sou prvé byli. A přitom pomyslte, co jest jim bohatství a žádost světská prospěla. Hle, nic jich nepozuostalo, jediné kosti, popel a prach. Kteřížto kdyby nyní mohli mluviti, toto by vám řekli. I proč vy, nešťasní, tak příliš o marnost světa tohoto stojíte, ba proč se hříchy a nepravostmi obtěžujete, popatřtež na kosti náše a skrze to nechť vás[a]vás] was aspoň zmrzejí žádosti vaše zlé a bídné. Nebo co jste vy nyní, to sme my také někdy byli, a co my sme nyní, to i [2r]číslo strany rukopisuvy budete. A protož, bratří moji najmilejší, s velikú pilností to važte a to znamenajíce uleknětež se a den své smrti před oči své vždycky předkládajte a opraviti života svého, což muožte, pospěšte. Nechtějtež prodlévati, neb vidíte, že milostivý Buoh vás hříšné dlouho na světě trpí, neb čím déle vás bude čekati, abyšte opravili, pakli neopravíte, mnohem tíže bude vás souditi. A pakli se domníváte, že skončení světa dlouho se neskoná. Ale aspoň jeden každý znamenaj skonání života svého, toť brzo příjde, neb toho času, když člověk najradějí chce býti na světě a mnohé jiné věci, které by mu trvaly, za dlouhé časy sobě shromažďuje, a toť hned v rychlosti a nenadále od smrti zachvácen bývá a rychle duše od těla bývá odlúčena. Ale blaze tomu, kdož vždycky svú smrt měl by před očima a pospíchal by k té hodině, aby hotov vždy mohl nalezen býti, když Pán Buoh pošle.

Lekcí II.