[pA4r]číslo strany rukopisuže milovníkem býti ráčíte historí a hodnověrných kronik a s nimi se při prázdnosti velmi bedlivě obírati. A to příkladem slavných předkuov svých, panuov jistě opatrných a moudrých, a což předjíti musí, historí a pamětí starobylých dobře povědomých. Nebo moudrost a opatrnost jejich (ať jiných důvodův a chvály hodných skutkuov jejich nepřipomínám) aspoň z toho nařízení a dobrovolného snešení spatřiti se může, kteréž jsou mezi sebou a všemi potomky svými domu rožmberského učinili za císaře Karla IV., okolo léta Páně tisícího třístého padesátého devátého, Jošt, Petr, Jan a Oldřich, bratří a páni z Rožmberka. V němžto velmi pěkně a moudře obmezili a opatřili, aby ani synové od otce, ani bratří mladší od staršího dílův svých dědických nežádali, ale aby starší bratr byl vládařem a mocným pánem všech statkův a jiné bratří své mladší aby poctivě, jakž na stav jejich náleží, všemi potřebami opatroval. Znali to zajisté výborně a snad i paměti toho měli, kterak slavní rodové v světě velmi lehýčce scházejí a k snížení přicházejí, když se statkové dědiční mezi mnohé dělí a tou příčinou nejednou i cizím rodům v ruce se dostávají. A protož moudře a rozšafně chtěli to zlé při svém rodu staviti, aby se dědictví jejich nikdá škodně netrhalo, ale vždycky pospolu zuostávalo a tudy [pA4v]číslo strany rukopisumoc a sláva domu jejich i na budoucí časy den ode dne se rozmáhala. Jakož pak vpravdě obzvláštním řízením Božím a tim opatřením předkův, i rozšafnou moudrostí, opatrností a ctností vysoce urozeného pána, pana Viléma z Rožmberka, vládaře a správce téhož slavného domu a pana bratra Vaši Milosti, k takové cti a vyvýšenosti jest přišel, v jakouž snad ani od předkuov Jeho Milosti nikdá uveden nebyl. Pán Bůh rač to dáti, aby týž slavný duom rožmberský čím dále větší zrůst bral ke cti a slávě jména Božího, obhájení církve Kristovy a obecnému dobrému tohoto království. Naposledy Vaši Milosti služebně prosím, že toto mé uctivé a šetrné ohlášení k Vaši Milosti i ke všemu domu rožmberskému milostivě a laskavě ode mne přijíti a mým dobrotivým pánem býti ráčíte.

Dán v Praze v pátek po sv. Havle léta Páně 1584.

Vaši Milosti k službám volný M. Daniel Adam z Veleslavína