z komňaty i s císařovú, ujav toho císaře, jenž na paláci byl, za ruku a postaviv jej podlé císařové i řekl k císařové a všem, jenž tu byli: „Slyštež mne všickni! Člověk tento jest pán a císař váš. A proto, že se byl pozdvihl proti Pánu Bohu, Buoh všemohoucí odjal všech známost od něho, takže ho žádný nepoznal, jakož jste všickni viděli. A já jsem anjel, jenž jsem ostříhal ho, dokudž jest v pokání stál. A když jest pokání splnil, Pán Buoh všemohoucí navrátil jemu všech známost, že ho všickni zase znají. Poroučímť vám ho. Buďtež jeho poslušni jako pána a císaře vašeho.“ A hnedky zmízal od očí jejich.
Císař pak Jovián byl potom v bázni Boží mnohá léta živ i s císařovou. Potom zemřeli v Pánu Bohu.
Počíná se kronika o té stálé, trpělivé a poctivé Kryzeldě.
Byl v vlaské zemi jeden mocný markrabě jménem Valterus, mladý, krásný a velikého urození. Ten měl pod sebou mnoho zemí a veliká panství, ale ženy neměl, ‹začátek komentované pasážeodkudž by›konec komentované pasáže plodu očekával. Myslivosti, honuov a lovuov (na jiné věci nedbaje) byl velmi pilen. Ale páni a ‹začátek komentované pasážerytíři jeho›konec komentované pasáže častokrát mezi sebou rozmlouvali, ‹začátek komentované pasážekterak by›konec komentované pasáže svému pánu knížeti radili, aby sobě ženu pojal a po sobě dědice pozuostavil.
Tehdy jeden starý a najvzácnější rytíř, přístoupiv před kníže Valtera, takto jemu ‹začátek komentované pasážeode všech›konec komentované pasáže od jiných mluvil: „Milostivé kníže, páni a rytíři Vaši Vás pokorně za to žádají a prosí, abyšte ráčili sobě manželku mladou, pěknou, urozenou a bohatou pojíti, abyšte nám Vaše Jasnost po sobě dědice pozůstavili. Neufaj v to, milostivé kníže, žes mladý, nebo byvši mladým budeš starý. A smrt každého, mladého i starého, následuje a nižádnéhoť není, ‹začátek komentované pasážekdož by›konec komentované pasáže se před ní skrýti mohl a jí utéci. Každýť musi do jejího tance. A nevíme, kdy a kterak nás k svému tanci pojme.“ Uslyšav markrabě
