úřed[35r]číslo strany rukopisuník zameškati, leč by byl na králově službě pro jeho čest nebo pro obecné dobro.
Komornitstvo,
sudstvie a písařstvie od královy milosti má rozdáváno býti podlé jeho vuole osobám počestným ve cti a v spravedlnosti poznaným. Než komorník a sudí mají býti z urozenie šlechtického, ale jiní úředníci také mají sazeni býti, jenž by byli ve cti a v dobrých obyčejích poznáni, ješto by měli osedstvie a dědiny v české zemi.
Písařové
zemští aby měli sedění na pražském hradu. A dcky zemské chovány mají býti na hradě na dědiny a na plat v zákřiště schovány a zamčené podlé svátosti N. a nemají nikdy býti otevřieny, než při najvyšším komorníku a při pániech zemských, jakož jest obyčej byl od stara dávna.
Ustavenie o psancích k milosti navrácených
Každá milost má s rozmyslem konána býti, tak aby tú milostí spravedlnost nebyla poškvrněna. A protož z boží milosti ustavujem, když by kolivěk český král kterému psanci pro lúpež, pro zlodějstvo neb pro kterúž kolivěk zjevnú vinu chtěl milost dáti, to muož učiniti, aby jej živil. Ale ta poškvrna má na něm ostati podlé zaslúžení jiným na znamenie, aby se téhož varovali.
Ustavenie o slibech nehodných
Ohavné žaloby od našich věrných častokrát slyšiece, že lotrové, zloději, zběhové a lúpežníci v našem českém království od dávných časóv rozmohli sú se byli, ale z boží milosti pomocí již jsme jich diel shladili pomstú meče a provaza. Avšak nemohúce všeho vyčistiti ještě slyšíme, že někteří zlí a zúfalí sú v našem českém království, ješto dobré lidi netoliko lúpie, berúce jich sbožie, ale jímají je a sázejí v rozličné vazby, aby je šacovali a mučili pro peníze. A oni pro velikú núzi od nich se vyrukují a slibují pod věrú a pode ctí, aby jim určené penieze dali, neb se zase postavili v jich vazbu a v umučenie. A tak mnoho dobrých, jedni pro bázen, druzí pro svú sprostnost své sliby plnie těm zlým lidem.
A protož chtiec a žádajíc svým věrným pokoj v našem českém království zjednati, tiemto ustavením zapoviedámy věčně,
