uve[189v]číslo strany rukopisude pán buoh do ráje, neb pro příčinu mú jsi odtad vyhnán.“ Odpověděl jí Adam: „Neroď takových řečí mluviti, aby snad jiného zlořečenstvie neuvedl na nás pán buoh. I kterak to muož býti, abych vpustil v tělo mé ruku svú? Ale živi buďme a hledajme sobě pokrmu, jímž bychom živi byli a nezahynuli.“ A chodivše hledali jsú devět dní, a nenalezli toho, což sú v ráji měli, ale toliko nalezli sú, což hovada jedli.

I řekl jest Adam k Evě: „Tyto věci dal jest pán buoh hovadóm a šelmám, aby jedli, ale nám bieše anjelský pokrm dán. Ale spravedlivě a hodně kvielime[2]kvielime: kwijelime před tváří boží, kterýž jest nás stvořil. Kajme se pokáním velikým, a snad odpustí nám a smiluje se nad námi pán buoh a zjedná nám, odkad bychme se živili.“ I řekla jest Eva k Adamovi: „Pane muoj, pověz mi, kterak bych se kála, a[190r]číslo strany rukopisubychme snad práce na se nevzali, kterúž bychom snésti nemohli, aby snad neuslyšel prozby[3]prozby: prozby našie pán buoh a neodvrátil tváři své od nás, neb slíbivše, nenaplnili bychme. Pane muoj, kterak veliké si sobě pokánie uložil, neb já sem tě uvedla v tu práci a zámutek?“ Řekl jest Adam k Evě: „Toto bude tvé pokánie, v němžto trvati máš: jdi k řece Tigris a tu vezmi kámen a stój na něm v vodě až do hrdla v hlubokosti potoka. A nevyjdeť z úst[4]úst: vſt tvých řeč, neb nehodni jsme prositi hospodina, neb rty naše nečísti jsú pro dřevo zapověděné. A tak stój v vodě XL dní. Ale já budu pokánie činiti v Jordaně XLVII dní a snad smiluje se nad námi pán buoh.“

I šla jest Eva k potoku Tigris a učinila jest, jakož jí řekl byl Adam. Též Adam šel jest do Jordana a stál jest na kameni v vodě až do hrdla. I řekl jest Adam: [190v]číslo strany rukopisu„Toběť pravím, vodo jordanská, měj slitovánie nade mnú a shromažď všecko pokolenie, které v tobě jest, ke mně, ať se mnú toho zlého, co se jest stalo, želejí.“ A tak hnedky všeliké stvořenie, kteréž v vodě bieše, přišlo jest a obklíčilo jeho. Voda také jordanská stala jest bez svého běhu až do osmnáctého dne.

A po osmnácti dnech rozhněval se satan a proměnil se v světlost anjelskú i bral se jest k potoku Tigris k Evě a tu ji nalezl, ana pláče. A tak ďábel chytrostí svú, jako by jemu toho líto bylo, počel také plakati. I řekl jest k Evě: „Vyjdi z té řeky a již viece neplač v zámutku a v bolesti. I proč s’ tak pečliva i s mužem svým? Neb uslyšal jest pán bóh lkánie vaše a přijel jest pokánie vaše. A my všichni anjelové prosili jsme pána boha za vás, a poslal mě buoh, abych vás již vyvedl z vody