Abdona udeřili na své pány, a smetavše je s rathauzu, do třinácti osob přísežných zmordovali. Král Václav nemohl toho účinku ztrestati, protože, šlakem jsa poražen, z leknutí a hněvu osmnáctého dne umřel. A tak Pražané ne nadarmo se báli, aby nad nimi Zikmund, jako i nad Vratislavskými, nemstil.

Ale o těch věcech na svých místech kroniky vypravují. Tuto se pak připomenulo, abychom poznali, že král Václav nebyl ani tak tyranský, ani tak lenivý a rozmařilý, jakž ho nejedni malují; že by se v ničemž žádné správy neujímal, ale sedě mezi pěknými paními, co onen Sardanapaluscizojazyčný text svých toliko rozkoší a kratochvilí vyhledával a den po dni, noc po noci u víně se kácel a mokval.

Ještě pak i to k lenosti jeho připisují, že toliko v Čechách se zdržoval, správy Říše nedbal, zřídka tam jezdil, a pozván jsa od papeže Urbana VI. do Říma, aby korunu císařskou přijal, na čež také platy z důchovenství po vší Říši za jeden rok sobě vyžádal a mnoho peněz sebral, zanedbal se do Vlach vypraviti a podáním papežovým pohrdl. Pokudž by z lenosti a vzdalování se prací, maje na sobě tak důstojný ouřad císařský, dobrého Říše zanedbával, nemohl by slušně vymluven ani chválen býti. Nebo císařství není zahálka, ale práce nade všecky v světě největší, kteráž potřebuje člověka ne lenivého, ne rozmařilého a zahálčivého, nýbrž živého, ochotného a pracovitého, poněvadž vedlé propovědění jednoho císaře: Nihil difficilius est, quam bene imperarecizojazyčný text: Nic není tak nesnadného a těžkého jako chvalitebně a dobře kralovati. Ale snad Václav měl toho nějaké příčiny, proč se Němcům vždycky důvěřiti nemohl a nesměl. Věděl, že mu bratr jeho Zikmund nemnoho přeje a úklady, kdež může, činí, usiluje ho připraviti o království, a snad s nim v tom puntu byla knížata říšská, před nimiž bylo se mu potřebí na péči míti. Neměl také v Říši důkladu na vychování dvoru císařského, poněvadž, o čemž nahoře dotknuto, kurfirštové orlu císařskému brky vytrhali a důchody císaři náležité sami drželi a brali. Královstvím