[166v]číslo strany rukopisuA pakli tě vyvrže, což mi závídíš, člověku hřiešnému a chudému? A to proto vecě, aby jeho ti přěvozníci a kupci, ješto tu v korábě biechu, na zemi přijdúce, nepronesli jeho. A pak brzo, když jemu jeho otec slíbi i všicni, jenž tu biechu, aby nižádnému o ňem nepravili, tu ten pacholík by uzdraven. A všed pak svatý Ilarion do prvnieho mesta sicilského, jemuž Pachinus dějí, i da ty kniehy svatého[ho]svatého] ſwteho Čtenie tomu přěvozníku od přievoza za sě a za Gazana, svatého učeníka[579]původně zapsáno vcenika, „z“ nadepsáno. Tehdy plavec nerodi vzieti a najviec proto[580]původně zapsáno prto, „o“ nadepsáno, že vědieše, ana nic jiného nemáta než ty kniehy a rúcho, což na sobě mějiešta. A naposledy přisěže, že nic nechce vzieti od nich. Toho mu stařec povoli pro svú chudobu a najviece proto, že nic nemějieše peněz ani co jiného. A proto, aby jej měli za žebráka. Tehdy přěmysliv, aby kupci, přijdúce se vzchoda sluncě, nepronesli jeho, naprostřěd vlasti jide bezmál za dvacěti mil od mořě. Tuž na jedné pustině shromazdiv břěmiečko drev i vkládáše na svého učeníka, aby prodada ve vsi v najbližnějšie i kúpil chleba i sobě ku pokrmu i těm, ktož k nim přichodiechu[hp]přichodiechu] przchodiechu a prosiece, by jim málo chleba dali.
Ale věrně podlé Písma svatého Čtenie, jakož jest psáno, že nemuož býti město tak vysoko na huořě postaveno, by sě mohlo skrýti a tajiti, jednoštítný panošě, když v kostele[hq]kostele] koſte svatého Petra v Římě bieše zlý duch v ňem obsědl bieše, i počě mluviti a řka:
