Konstantinus praví: Když dítě na tento svět se narodí, tehdy baba hned jemu od úst sáhnouti, a v ruožovém neb sic v prostém medu prst vomočíc, tím mu jazyk zpraviti. Bylo-li by co přivázaného neb přirostlého, to rozvázati má.
Potom má pupek uřezati čtyř prstů zdélí a ten při dítěcím i mateřiném životě pevným a rovným provázkem[1]provázkem: prowazkem má uvázán býti, aby z něho krev nešla.
Dále má dítě drobně zetřenou solí po všem životě, kromě úst, chřípí a tváři, natříti. Však dobré jest k soli přimísiti dobré mysli[2]mysli: Dobrémyſli, ruože, vostružin, každého zaroveň, též drobně zetřeného. Averois praví, že místo té soli dítě dubovým neb žaludovým olejem pomazati se muože. Toto solení neb mazání zevnitř oudy čistí a jich posiluje, aby jim buď zima, neb hor[N1v]číslo strany rukopisuko, tvrdost, neb měkkost tím méně škoditi mohla a s menší prácí chovati se mohou.
Potom, jest-li čas letní, v vlažné, pakli zimní, v teplé vodě mejti je má.
Hned pak práškem na pupček, aby sechl a vadl, sypati má, jako z bolum Armenumcizojazyčný text, z dračí krve a z myry jednostajně spolu složeného. Vomoč také šátek v ruožovém oleji a na to přilož, potom přivaž, to čiň, kdyžkoli ono se zmyje.
Když pak pupek odpadnouti chce, jakožto po 3 neb 4 dnech, pilně toho šetřiti sluší, aby zúmyslně odtržen nebyl. Pakli již sám od sebe upadl, tehdy prach pálený z starých podšvův neb z telecích škarpaluov na pupek sypati má, to jej spůsobný činí. Když by pak dítě pro zúmyslně utržený pupek krvavilo, syp mu na to bolum Armenumcizojazyčný text, z toho bude stroupek, nechať mu sám uschna odpadne.
Děti to polouletí vždycky každého [N2r]číslo strany rukopisudne mejvati se mají v koupeli, podlé času slušném, v létě vlažném, v zimě teplejším. Dcera teplejší vodou nežli syn. Uší má jemu, když se myje (praví Avicena) zacpati dřevenným olejem, aby mu voda do uší nešla.
Bříška má jemu napříč dlaní potírati a k zadečku sáhati, a tak stolice i moč tím méně zdvíhati se budou.
Když by dítě v koupeli plakalo, bálo se neb třáslo[a]třáslo] tráſlo, avšak voda byla by vhod teplá, má je z koupele ven vyníti, nebo nemocné jest.
Tak dlouho mejti je má, až by teplostí po živůtku svém trochu červené bylo. Čas k mejvání jeho jest po dlouhém spání a najméně, aby předtím neb potom v hodině neb v puol ani jedlo, ani pilo. A když k spaní je klade po koupeli, tehdy hlavu jeho na měkkou podušku až k ramenuom položiti má, trochu vejše nežli životem leží. Především pak toho se má varovati, aby hlavou hluboce ani tvrdě neléhalo. Na to ženy pilně hleděti mají,
