Lékařství dušem zdravym i nemocnym těchto posledních a nebezpečných časuov velmi potřebné.
Neduhové[1670]Neduhové: NEduhowé, kteříž trápí těla, a smrt tato tělesná jsou ovšem věci strašlivé. Ale nemoc[1671]nemoc: Nemotz a smrt duše jest najohavnější, kteráž člověká[1672]člověká: Cžlowěka potkati muože. Bojíme-li[1673]Bojíme-li: Bogijmeli se trestání, nemoci a této tělesné smrti, mnohem více hříchuov a provinění i Božského hněvu báti se máme. Hledáme-li[1674]Hledáme-li: Hledámeli tělesneho lékařství, proč také nehledáme lékařství duchovního prospěšneho [P8v]číslo strany rukopisuduši? ‹začátek komentované pasážeCo by›konec komentované pasáže[1675]Co by: Coɓy bylo platno člověku[1676]člověku: Cžlowěku, ‹začátek komentované pasážekdy by›konec komentované pasáže[1677]by: kdyɓy všeho světa bohatství měl a tisíc[1678]tisíc: Tiſýtz let[1679]let: Leth živ byl a ‹začátek komentované pasážeže by›konec komentované pasáže[1680]že by: žeby na svém těle žádné nemoci neměl a jeho duše ‹začátek komentované pasážebyla by›konec komentované pasáže[1681]byla by: ɓylaɓy nakažena jedem hříchuov smrtedlných a v ďábelské[1682]v ďábelské: Diábelſké moci a jeho království, tudíž i v Božské nemilosti ležela a žádné ‹začátek komentované pasáženaděje by›konec komentované pasáže[1683]naděje by: Naděgeɓy tu nebylo, nežli věčná smrt a zatracení s tělem i s duší. Protož nás Kristus napomíná (Matouš[1684](Matouš: Mathauſs ‹začátek komentované pasáže25.›konec komentované pasáže[1685]25.: XXV kapitola[1686]kapitola: ka): „Bděte, neb nevíte dne ani hodiny, v které Syn člověka[1687]člověka: Cžlowěka příjde.“ A že my ani po najmenším neusilujem a větší pomíjíme, učí nás jisté a bezpečné cestě, když dí (Matouš[1688](Matouš: Mathauſs ‹začátek komentované pasáže6.›konec komentované pasáže[1689]6.: VI kapitola[1690]kapitola: ka): „Hledajte předkem[1691]předkem: předkē království Božího a spra[Q1r]číslo strany rukopisuvedlnosti jeho. Pečujem ve dne i v noci o časnou živnost a o jiné věci, kteréž nám proto ne vždy spomohou ani zuostanou, a jsme nedbánliví po věčném bohatství usilovati. Vždyť jest to oslepení veliké! Řídko[1692]Řídko: Ržijdko pamatujem na pravý budoucí život a na naši časnou smrt, než teprv, když smrt před dveřmi stojí a hudci v hrdle hudou: „Chceme se polepšiti.“ Toť jest všecko jisté znamení, že velmi mdlí a v víře nezkušení jsme. Buoh se rač nad námi smilovati. Amencizojazyčný text.
Avšak[1693]Avšak: A wſſak proto žádné pokání není spozdilé, jediné ať se děje před skončením života. Toliko žádný své věci a pře neodkládaj k tomu poslednímu boji a rytěřování, neb k té poslední hodině,
