[Aa6r]číslo strany rukopisuPánu své zření míti, ukazuje nám[2786]nám: nā to vlastní řeč Krista Pána (Matouš[2787](Matouš: Mathauſs v ‹začátek komentované pasáže11.›konec komentované pasáže[2788]11.: XI), kteroužto nás sám k sobě laskavě pobízí a zuove řka: „Poďte ke mně všickni, kteříž jste obtíženi a jáť vám polehčím.“ Opět na jiném místě (Jan v ‹začátek komentované pasáže14.›konec komentované pasáže[2789]14.: XIIII kapitole[2790]kapitole: kap:) ozajvá se sám řka: „Já jsem cesta, pravda i život[2791]život: Ziwot. Žádný[2792]Žádný: Ziádný nepříjde k Otci nežli skrze samého mne.“
Tentoť jest věčný život[2793]život: Ziwot, aby poznali tebe, samého Boha pravého, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista. Protož, křesťane[2794]křesťane: Křeſtiane milý, chceš-li[2795]chceš-li: chceſſli do života[2796]života: Ziwota věčného trefiti[2797]trefiti: treffiti, musíš tou cestou kráčeti a těmi dveřmi projíti. Nedajž se tehdy s té cesty pravdy a života[2798]života: Ziwota, kteráž Kristus jest[2799]jest: gṫ, svésti ani těch dveří, jimiž se k Otci nebeskému vchází, nedaj so[Aa6v]číslo strany rukopisubě zavříti, bez kteréžto cesty a dveří žádný člověk[2800]člověk: Cžlowěk k Otci nebeskému přijíti nemuože.
Krystus Pán jest ten pravý a věčný kněz.
Apoštol svatý Pavel k Židům[2801]k Židům: Zidům v té vší epištole o rozličném biskupství vypisujíc[2802]vypisujíc: wypiſugijtz dí: „Každý zajisté biskup z lidí vyvolený za lidi bývá postaven v těch věcech, které jsou k Bohu, aby obětoval dary a oběti za hříchy.“ A potom k posledku dokládá, že Pán Kristus jest ten věčný kněz vedlé řádu Melchysedechova. Též i tomu učí, že pro trvání jeho věčného kněžství náleží mu obětovati za všecken lid, náleží jemu mezi Bo[Aa7r]číslo strany rukopisuhem Otcem a lidmi jednati, prostředkem býti, za lid orodovati a krátce všecko, což najvyššímu biskupu v Starém zákoně náleželo a poručeno bylo, činiti.
Onť zajisté sám skrze sebe samého přístup má k Otci do svatyně svatých. Onť jest smírce a ta věčná obět, poněvádž jeho kněžství věčné jest. Onť jest také k tomu tak zpuosobný, že s námi shovění má, neb on naší křehkosti a mdloby učasten byl, však kromě hříchu. Protož my k němu své zření a outočiště v našich potřebách míti máme jakožto k milostivému spomocníku svému.
K [2803]K : Židuom Ziduom v ‹začátek komentované pasáže3.›konec komentované pasáže[2804]3.: III: „Protož majíce Biskupa velikého, kterýž nebesa pronikl, Ježíše Krista