David v žalmu ‹začátek komentované pasáže78.›konec komentované pasáže: „Nezpomínajž nepravostí našich starých brzce. Ať nás předcházejí milosrdenství tvá, neboť chudí učiněni jsme příliš. Spomoz nám, Bože Spasiteli náš, a pro slávu jména tvého, Pane, vysvoboď nás a milostiv buď hříchuom našim pro jméno tvé.“ Předkem žádá odpuštění hříchuov, aby skrze milost Boží spasen býti mohl. Potom žádá, aby se Buoh více hněvati neráčil: „Avšak vždy k tomu přičiň, staň se vuole tvá svatá.“
Aniž sobě lépe poraditi můžeme, kromě což ten věrný všemohúcí a plný vší dobroty Otec náš dává, kterýž nikdá očí svých od nás neodvracuje, ale o nás se vší pilností pečuje, jenž i vlasy hlavy naší v počtu má a všecky věci obživuje, posilňuje, občerstvuje, ochraňuje, odívá, zachovává a opatruje daleko lépe, ‹začátek komentované pasáženežli by›konec komentované pasáže toho stvoření žádati mohlo (Matouš ‹začátek komentované pasáže6.›konec komentované pasáže a v ‹začátek komentované pasáže10.›konec komentované pasáže).
Troje věci člověka při skončení ukrutně znamenitým strachem trápí, totiž hřích, smrt a peklo, neboližto věčné zatracení.
Hříchové.
V nichž jsme život náš zle a hanebně zmařili a jimi i Pána Boha všemohúcího, tudíž i bližního našeho těžce rozhněvali. Ti, když nám ležícím na smrtedlné posteli na mysl s velikou bázlivostí příjdou. Tu se tepruv zlé věci počínají, jakož svatý Pavel k Římanuom v ‹začátek komentované pasáže2.›konec komentované pasáže kapitole předpovídá: nemilost, hněv, zámutek a uzkost na každou duši člověka, kterýž činí zlé věci.
Smrt.
Přirození náše nerádo od tohoto bydla umírá. Tu se již rozličné těžkosti rozmáhají v srdci, kterýchž žádný jazyk vypraviti nemuože. Mdlé a zoufalé přirození vždycky se bojí, že jsouc do země zakopáno nikdá zase nepříjde k obživení. Již se domnívá, že jest s nim pozdní a stracená věc.
Peklo, neb zatracení.
Ty dvě věci když na oči příjdou, tu se tepruv člověk obává, aby již dokonále od tváři Boží zavržen nebyl a že tu jiného nic není nežli věčná smrt. Kdož chce před ukrutným soudem Božím dostáti, teď musíme silní býti. Potřebí nám zmužilého srdce, aby žádné místo dáno nebylo lehkomyslnosti a zoufání.
O najdobrotivější Bože Otče všemohúcí, prosím daj a spomoz, abychom jsouce ještě za zdravého života bázni tvé se učili, slovo tvé svaté ctili a je milovali, tebe jakožto hlavu všeho našeho činění v umysl náš brali a abychom na tu poslední hodinu pamatujíc se odíli a opatřili a spaseni býti mohli jako dobrotiví a bojící se
