[8r]číslo strany rukopisuDan, Neptalim, Gád a Asser. A potom nižádný viece pře o toho služebníka s těmi kupci nikdy nebudem mieti. A já, Juda, spolně bratří mých mú rukú psal sem tento list na svědectvie toho všeho.

I dali sú plačícieho Jozefa kupcóm a řekli k nim: „Ostřiehajte jeho pilně a svěžte jej pevně na rukú, nebo běhúnek jest a lotřec!“ I vsadili sú Jozefa na velblúda a brali sú se do Ejipta.

A když přišel Ruben s pastvy, pospiešil[10]i v diftongu ie bylo dopsáno týmž písařem k šachtě, [8v]číslo strany rukopisua nenalezl Jozefa. Domněl se, že by zabit byl od bratří, i roztrhl své rúcho a pěstma bil se v hlavu svú a políčky dával v líce své. A pláče velikým pláčem, křičel a řka: „Běda, běda, běda mně bratře mój Jozef, běda mně o tobě!“ A obrátiv se od bratří i řekl: „Běda vám, synóm zlořečeným, zabili ste bratra vašeho, běda vám tak z velikého hřiechu! Co ste před pánem bohem učinili? Od počátka světa a ote dnóv Kainových nenie [9r]číslo strany rukopisuslýcháno, by kto zabil bratra svého! Běda mně o tobě, bratře mój Jozef! Běda mi radosti šedin otce mého Jákob a pláče jeho, který učiní všecky dny života svého! Ó nešlechetní bratří, poďte! Co poviete otci vašemu, když die: ‚Kde jest Jozef, syn mój milý?‘ Ó bratří zlořečení, kde ste pochovali jeho?“

I odpověděli sú k Rubenovi: „Pravíme skrze boha najvyššieho: neučinili sme jemu toho, což ty myslíš, ani sme jeho zabili, ani on umřel jest, než prodali sme jeho [9v]číslo strany rukopisukupcóm izmahelitským za třidceti hřiven, když sú jeli do Ejipta. Protož vezmi tři hřivny, které tobě mají býti!“

Slyše[j]Slyše] Slyſſte to Ruben, plakáše pláčem velikým a hořce, řka: „Ó bratří nemilostiví, sviecnici otce vašeho zahasili ste, huol podpory[k]podpory] odpory starosti jeho zlomili ste! Ještě lépe by bylo jemu, aby nikdy byl synóv neměl!“

Bratřie jeho řekli jemu: „Teď sukně jeho krumpovaná, setněte kozla a ve krvi jeho omočme jí a pošlem ji otci a dieme otci: ‚Zvěř snědla Jozefa!‘ [10r]číslo strany rukopisuA nebudeme vinni před otcem jeho.“ I bieše roztrk mezi bratří, kto by otci sukni ukázal. Tehda řekl Ruben: „Vy ste učinili tuto nešlechetnú věc: svobodného[l]svobodného] ſwiobodneho prodali ste k věčnéj službě, a tak vy neste sukni k otci jeho! A vezmete zlořečenstvie za požehnánie.“ A snikše se v hromadu synové dievčí, Dan vzal sukni tu a odešli sú všickni k otci jeho.

A když uzřel je Jákob, řekl: „Kde jest syn máj Jozef?“ Odpověděli: „Zajisté ty s jej zahubil! Nižádný jeho nezabil, jedno