[57r]číslo strany rukopisuřekl, tehda na miestě znamenánie svého poznánie bratří svú úplně ku pravému poznání obrátil a dolíčil.

Tehda Jozef jel k faraonovi a pravil jemu, kterak bratřie jeho vešli do Ejipta a že sú jej poznali, pořad jemu vypravujíce. Faraon když jest slyšal, že Jozef jest syn Jákobuov, neb jest toho nevěděl, radoval se jest radostí velikú. Nebo hodné a dobré pověsti jména jeho Jákobova před [57v]číslo strany rukopisuním častokrát jiní sú vypravovali, že by byl veliký a spravedlivý muž, přietel boha najvyšieho, s nímž jest buoh častokrát rozmlúval. Odpověděl faraon k Jozefovi, řka: „Brzo pošli z lidí našich do země židovské, s nimi koně, mezky, velblúdy a vozy naše, ať na nich přijede otec tvój Jákob a všecka čeled se vším[au]vším] ſewſſemi[52]druhé e bylo přeškrtnuto svým zbožím i s nábytky!“

Jozef oblekl Benjamina, bratra svého jednobřišného, v rúcho králové [58r]číslo strany rukopisua halže zlaté na ramena jeho. A jinú bratří také jest oděl v drahá rúcha přieliš. Avšak [z]text doplněný editorem[53]doplněno podle ~S srdcí bratrských strach veliký za několiko dní, kterýž srdce jich bieše přestrašil, ne tak lehce mohl vyjíti. Otci svému poslal deset páróv rúcha velmi drahých a rozličné jiné dary: perly, drahé kamenie z ojnicuov obtiežených drahú špíží, jichž jest sám faraon požíval. Urozená kniežata a pány[54]~S shodně, ~B „pany“ z Ejipta faraonovi[55]na tomto místě bylo přeškrtnuto po[58v]číslo strany rukopisuposlal po otce svého Jákoba a vuoz svój předrahý, na němž sám Jozef se vozieše.