bude tě a k větčie lásce zpósobí tě, ješto faraon tobě neučinil.“

A tak žena Putifarova psala list Jozefovi v tato slova: Tržená a nestydlivá žena a falešná z počtu bláznivých bez viery a bez řádu tento list psala ctnému, stydlivému, zpósobilému panu Jozefovi, nynie všeho královstvie ejipského zprávci a pánu vítězujíciemu, který u boji ďábla a ženu mužsky je přemohl. Jemu samému jméno a chvála čistoty buď dána! Nebo kto by byl z múdrých a silných neupadl v takéj příhodě plzkéj? Nižádný kromě tebe, pane! A již, pane, ty vieš položenie mé a znáš, že z velikého zamilovánie, kteréžto viece, nežli sem sama snésti mohla, mě velmi těžce trápilo, až mě z mého rozumu vysadilo a učinilo mě jako bláznici, jakožto vieš, mój pane! Nebo která z žen mohla jest tak mnoho strpěti, jako já trpěla sem v zabylství toho milovánie? Poněvadž na každý den i noc v srdci mém bieše, a nejsa tudiež, avšak tajnú myslí mú vždy sem tě viděla jakožto přítomného. A teď srdce krále faraona a vašeho Ejipta úmysl, když tě vidí, z milosti tě všeho královstvie ejipského pánem zvolili. Ale ty, pane mój, útlú osobu a křehkú ženu nerač pomstú potlačiti a přemoženú zamilováním tvým někdy, mój pane! Já neščastná žena, služebnice tvá, ráčíš li, vinu mú vyznám proti tobě. Ač koli nejsem hodna milosti nalézti před tebú, avšak prosím skrze toho boha, kterémuž ty se modlíš, najvyšieho a skrze zdravie otce tvého Jákoba, skrze vuoli děduov tvých Abraháma, Izáka a skrze duši tvéj matky Ráchel, a že buoh po dvakrát viděl tě a vyvedl z šachty a přivedl tě k miestu a k úřadu velikému, v kterémž nynie jsi, ať by ukázal tvář Jákoba, otce tvého, a Benjamin, bratra tvého. Slituj se nade mnú, ženú hřiešnú, a nad Putifarem, služebníkem tvým a mužem mým!

A když ten list došel Jozefa a byl přečten, tehda jiný list Jozef po témž poslu poslal v tato slova: Od múdréj a poctivéj paní přinešen nám list milostivý, kterýž tak sme rádi přijali s milostí, kterak o její dobrotě a múdrosti jsme dobře utěšeni. A kterak nemámy býti vděčni dobroděnie, kteréž sme od nie přijali, nebo krmila nás jako otec jednorozeného syna. Potom také, paní, jakož se pokorně vymlúváš, tohoť tobě k zavinnění nepokládáme ani k hříchu, než k milosti. Nebo buoh jest to učinil, že jsi ty byla příčina téjto méj cti a milosti, kterúž sva nynie přijali. Protož byla jsi a ještě si matka naše a tě mámy za matku naši na věky. Já příčinu a řád svój chváliti budu boha otce