chvála[5]chvála: Chwála[6] Tichá 1970 „chválu“; Tichá se rozhodla pro tuto emendaci, ačkoli v kustodu na předchozí straně stojí „chwály“. Vzhledem k metru může zde být jakákoli varianta. Bohu, a nový, veselý radovánky[a]radovánky] rádowánky[7]Tichá 1970 „rádovánky“; pokud by bylo ponecháno první „á“, jak stojí v tisku, nebylo by možné uskutečnit metrické měření hexametr (a to i kdybychom připustili elizi spojky „a“). voláním

prozpěvují, křičejí, velikou plesajíce[b]plesajíce] pſeſagjce[8]Tichá 1970 emenduje také. radostí.

[10] Tento sobě zpívá, jinší sobě kejdy nadejmá,

v pišťalu ten dejchá a onenno na šalmaji vejská,

trouby znějí rohový a hučí nadmejchane dudky,

housle zvučí tanečný[9]Rosa připouští tento tvar pro nom. pl.; viz Čechořečnost 107r/G6st. (celá citace je uvedena v ediční poznámce)., břinčí kolovratky, modlánky[10]Složená pastýřská píšťala, viz Naše řeč, ročník 93 (2010), číslo 4–5, s. 272.,

takže běží po horách, dolinách a lesích všudy hrozný

[15] hláhol a černá v široký[c]široký] ſſirokým[11]Tichá 1970 „širokým“. hřmot mračna povětří

rozráží a modrá zvučnou hřmí obloha hudbou,

jak by Peron hřmějicí na nebeském tloukl okršku

neb zlobivý Ládoň strašnou mohl hřímati střelbou!

Všechno radosti plné, velikou plno všechno radostí,

[20] chvály Bohu vzdává i samá take, Bárto, jehňátka

jsou veselí a skáčí[12]Předložka „a” by měla být ve výslovni elidována, čímž by vzniklo následující veršové schéma:– U U / – – / – U U / – U U / – U U / – U., na nebi take jasněji slunce

nežli prve svítí. Všickní maličkému děťátku

se radují, jemužto nebeští dali jméno Ježíšek

anjele a pravili, když jsme naše hlídali nočním

[25] stáda časem, že se nám narodil Spasitel světa mocný

a pastýř dobrý, hlásitým volajíce plesáním:

Sláva Bohu na vysosti, pokoj na zemiť lidu hojný

vůle dobré! A sedíš línej ty tu, Bartoni, smutně?

Bárta aneb Bartoň:

Což to mluvíš? Co to díš, rozprávíš, Kardubo[d]Kardubo] Kordubo[13]Tichá 1970 ponechává chybně tištěnou podobu jména., medle?

[30] Kýž to Bůh takovou ráčil vám dáti veselku?

Karduba:

Nejni jináč, tomu věř, já sám to děťátko, kterému

vůl a osel slouží, spatřil jsem v chlívě ležící!

Tenť jest Bůh, jenž nám ráčil tuto dáti zahálku,

neb nám on bude vzdycky Bohem, jeho často zapálí

[35] často měké skálí voltář z mej ovčiny jehně.

On moje – jsem tomu jist – bude vždyckny chrániti ovce,[511r]číslo strany rukopisuneb,