chvála[5]chvála: Chwála[6] Tichá 1970 „chválu“; Tichá se rozhodla pro tuto emendaci, ačkoli v kustodu na předchozí straně stojí „chwály“. Vzhledem k metru může zde být jakákoli varianta. Bohu, a nový, veselý radovánky[a]radovánky] rádowánky[7]Tichá 1970 „rádovánky“; pokud by bylo ponecháno první „á“, jak stojí v tisku, nebylo by možné uskutečnit metrické měření hexametr (a to i kdybychom připustili elizi spojky „a“). voláním
prozpěvují, křičejí, velikou plesajíce[b]plesajíce] pſeſagjce[8]Tichá 1970 emenduje také. radostí.
[10] Tento sobě zpívá, jinší sobě kejdy nadejmá,
v pišťalu ten dejchá a onenno na šalmaji vejská,
trouby znějí rohový a hučí nadmejchane dudky,
housle zvučí tanečný[9]Rosa připouští tento tvar pro nom. pl.; viz Čechořečnost 107r/G6st. (celá citace je uvedena v ediční poznámce)., břinčí kolovratky, modlánky[10]Složená pastýřská píšťala, viz Naše řeč, ročník 93 (2010), číslo 4–5, s. 272.,
takže běží po horách, dolinách a lesích všudy hrozný
[15] hláhol a černá v široký[c]široký] ſſirokým[11]Tichá 1970 „širokým“. hřmot mračna povětří
rozráží a modrá zvučnou hřmí obloha hudbou,
jak by Peron hřmějicí na nebeském tloukl okršku
neb zlobivý Ládoň strašnou mohl hřímati střelbou!
Všechno radosti plné, velikou plno všechno radostí,
[20] chvály Bohu vzdává i samá take, Bárto, jehňátka
jsou veselí a skáčí[12]Předložka „a” by měla být ve výslovni elidována, čímž by vzniklo následující veršové schéma:– U U / – – / – U U / – U U / – U U / – U., na nebi take jasněji slunce
nežli prve svítí. Všickní maličkému děťátku
se radují, jemužto nebeští dali jméno Ježíšek
anjele a pravili, když jsme naše hlídali nočním
[25] stáda časem, že se nám narodil Spasitel světa mocný
a pastýř dobrý, hlásitým volajíce plesáním:
Sláva Bohu na vysosti, pokoj na zemiť lidu hojný
vůle dobré! A sedíš línej ty tu, Bartoni, smutně?
Bárta aneb Bartoň:
Což to mluvíš? Co to díš, rozprávíš, Kardubo[d]Kardubo] Kordubo[13]Tichá 1970 ponechává chybně tištěnou podobu jména., medle?
[30] Kýž to Bůh takovou ráčil vám dáti veselku?
Karduba:
Nejni jináč, tomu věř, já sám to děťátko, kterému
vůl a osel slouží, spatřil jsem v chlívě ležící!
Tenť jest Bůh, jenž nám ráčil tuto dáti zahálku,
neb nám on bude vzdycky Bohem, jeho často zapálí
[35] často měké skálí voltář z mej ovčiny jehně.
On moje – jsem tomu jist – bude vždyckny chrániti ovce,
