chvála Bohu, a nový, veselý radovánky voláním

prozpěvují, křičejí, velikou plesajíce radostí.

[10] Tento sobě zpívá, jinší sobě kejdy nadejmá,

v pišťalu ten dejchá a onenno na šalmaji vejská,

trouby znějí rohový a hučí nadmejchane dudky,

housle zvučí tanečný, břinčí kolovratky, modlánky,

takže běží po horách, dolinách a lesích všudy hrozný

[15] hláhol a černá v široký hřmot mračna povětří

rozráží a modrá zvučnou hřmí obloha hudbou,

jak by Peron hřmějicí na nebeském tloukl okršku

neb zlobivý Ládoň strašnou mohl hřímati střelbou!

Všechno radosti plné, velikou plno všechno radostí,

[20] chvály Bohu vzdává i samá take, Bárto, jehňátka

jsou veselí a skáčí, na nebi take jasněji slunce

nežli prve svítí. Všickní maličkému děťátku

se radují, jemužto nebeští dali jméno Ježíšek

anjele a pravili, když jsme naše hlídali nočním

[25] stáda časem, že se nám narodil Spasitel světa mocný

a pastýř dobrý, hlásitým volajíce plesáním:

Sláva Bohu na vysosti, pokoj na zemiť lidu hojný

vůle dobré! A sedíš línej ty tu, Bartoni, smutně?

Bárta aneb Bartoň:

Což to mluvíš? Co to díš, rozprávíš, Kardubo, medle?

[30] Kýž to Bůh takovou ráčil vám dáti veselku?

Karduba:

Nejni jináč, tomu věř, já sám to děťátko, kterému

vůl a osel slouží, spatřil jsem v chlívě ležící!

Tenť jest Bůh, jenž nám ráčil tuto dáti zahálku,

neb nám on bude vzdycky Bohem, jeho často zapálí

[35] často měké skálí voltář z mej ovčiny jehně.

On moje – jsem tomu jist – bude vždyckny chrániti ovce,