chvála Bohu, a nový, veselý radovánky voláním
prozpěvují, křičejí, velikou plesajíce radostí.
[10] Tento sobě zpívá, jinší sobě kejdy nadejmá,
v pišťalu ten dejchá a onenno na šalmaji vejská,
trouby znějí rohový a hučí nadmejchane dudky,
housle zvučí tanečný, břinčí kolovratky, modlánky,
takže běží po horách, dolinách a lesích všudy hrozný
[15] hláhol a černá v široký hřmot mračna povětří
rozráží a modrá zvučnou hřmí obloha hudbou,
jak by Peron hřmějicí na nebeském tloukl okršku
neb zlobivý Ládoň strašnou mohl hřímati střelbou!
Všechno radosti plné, velikou plno všechno radostí,
[20] chvály Bohu vzdává i samá take, Bárto, jehňátka
jsou veselí a skáčí, na nebi take jasněji slunce
nežli prve svítí. Všickní maličkému děťátku
se radují, jemužto nebeští dali jméno Ježíšek
anjele a pravili, když jsme naše hlídali nočním
[25] stáda časem, že se nám narodil Spasitel světa mocný
a pastýř dobrý, hlásitým volajíce plesáním:
Sláva Bohu na vysosti, pokoj na zemiť lidu hojný
vůle dobré! A sedíš línej ty tu, Bartoni, smutně?
Bárta aneb Bartoň:
Což to mluvíš? Co to díš, rozprávíš, Kardubo, medle?
[30] Kýž to Bůh takovou ráčil vám dáti veselku?
Karduba:
Nejni jináč, tomu věř, já sám to děťátko, kterému
vůl a osel slouží, spatřil jsem v chlívě ležící!
Tenť jest Bůh, jenž nám ráčil tuto dáti zahálku,
neb nám on bude vzdycky Bohem, jeho často zapálí
[35] často měké skálí voltář z mej ovčiny jehně.
On moje – jsem tomu jist – bude vždyckny chrániti ovce,