[86v]číslo strany rukopisukterážto pojavši muže jiného, čtvero dětí jest porodila. To vidúce bratřie zabitého, žádali sú synu zabitého, aby diel byl vydán jemu příslušný, a obdrželi sú jej súdem, že jim byl vydán. A když již dřieve řečený syn s světa sšel jest, tehda pán a dědic té vsi požádal jest statku jeho, pravě, že poněvadž jest sšel bez dědicóv, že by naň spravedlivě připadl, tehda mátě toho syna řekla, že ten statek na čtvero dětí, kteréž jest z druhého muže zplodila, spravedlivě slušie.
Na to konečně jest vypověděno: poněvadž syn umřel jest a čtvero živých z téhož života pošlo jest, aniž jest jiných z semene otce zabitého, že řečené zbožie umřelého syna na bratřie téhož života živé dědicky připadne, nebo netoliko dědicové vedlé sstupovánie, jakož jest pán té vsi pravil, mají nápady, ale i vstupující a poboční, protož spoludědicové mají jmieni býti za dědice.
Obecnie a zvláštnie zprávy o nápadech
{když muž bez kšaftu umře}marginální přípisek mladší rukou Ačkoli vedlé starých práv když muž bez kšaftu umře, třetí čest statku pozuostalého ženě a dvě dědicóm, {jsú li nevdáni a neoddielní}marginální přípisek mladší rukou buď jich viece nebo jeden, přísluší, avšak bez práva pohoršenie.
Přihodila li by se příhoda, kteráž ani vedlé starých práv, ani vedlé tohoto nemohla by rozeznána býti, má zřiezeno býti k obecním právóm, v nichžto, kterak dědictvie má býti súzeno vedlé příbuznosti, píše se takto: při nápadiech bez kšaftu sešlého najprvé právo mají sstupující, potom vstupující i s bratřími bez kšaftu sešlého, potom teprú poboční najbližší, pakli se těch všech nedostává, tehda spadá do obecnie pokladnice, t. na obec, leč by slib a nebo obyčej byl na škodu. A slove slib, jako ač by se stalo zalíbenie od muže neb od ženy jiné osobě takto: po našie smrti
