roze[84r]číslo strany rukopisuznati, tehda metlú kázně od rodičóv neb svých poručníkóv má tresktán býti a tak i žalobníku i rychtáři dosti jest učiněno.
Pakli zloděj sahá patnádctého léta, v němž léta rozumná docházejí, a seznal by se krádež učiniti, pro takové vyznánie nemá býti odsúzen na smrt.
Opět potřebie jest, aby vyznavač před právem byl dospělého věku, tak aby v súdu mohl státi, nebo při vyznávaních postaven jsa ten, jenž jest let nedošel, zaplatě škodu, má jemu spomoženo býti, nebo jich věk při tom nerozumie. A jest vědomé, že při krádežiech a při jiných prohřešeních člověk druhdy podlé zlého domněnie k vieře podobného súzen bývá. Ostatku o tom hledaj o zlém domněnie neb o všetečnostech a dolejie o ranách.
O krádežiech holomúdcóv {t. let nedošlých}meziřádkový přípisek mladší rukou
Otázáno jest: let nedospělí neb holomúdci cizí věc berúce činie li krádež? A líbí nám se, že také, nebo krádež pocházé neb záleží z žádosti, pro takový však krádež nemá býti na hrdlo odsúzen, ale má tresktán býti, jakož se svrchu vypisuje.
Ktož jest podvakrát z krádeže obžalován, nemuož svědčiti
Podvakrát z krádeže neb z zlodějstva obžalovaný, ačkoli krádež při něm nebyl by nalezen a také ač se jest i očistil, avšak vždy přes to od svědectvie zamietán bývá jako zlopověstný.
O ztracení meče
Meč ztracený nebývá placen dráže než věrdunkem grošóv, pakli kto die, že by meč ztratil, k žádosti toho, jehož jest byl, ztráty přísahú skutečnú potvrdí. A též zaplatě meč věrdunkem připudí druhého ku přísaze, že by za to meč stál.
O milostech, kteréž se mají činiti
Poněvadž v práviech píše se takto: pakli by takového očištěnie mieti nemohl, hlavú tresktán buď, t. buď sťat, anebo vedlé milosti rychtáře a přísežných trp pokutu. Z toho rozuměno jest, že taková milost nemá zřenie, t. nemíní se ke 30ti kopám neb hřivnám tak, aby na těch milost stala se vražedlníku, nébrž viece než 30ti kop nebo hřiven, ač má, zaplatí, avšak ještě milosti dojde neb hlavy a života ve zdraví zachová.
{utečení vražedlníka}marginální přípisek mladší rukou Pakli by vražedlník zaplatil rukojmí a boje se, že by se nemohl očistiti, i utekl by, ten ani hlavú bude trpěti, ani vedlé milosti hlavy vykúpí, ale 30ti kopami neb nad to viec složí, t. smlúvu vezme. Opět pokuta hlavy a jejie vyplacenie toliko zřenie má k obžalovanému a vražedlníku, nebo tak práva pravie, že pokuta muky toliko k těm má zřenie, ktož
