Dědicové také zavázáni sú věno platiti
O tom konečně jest nalezeno: poněvadž dcera skrze manželstvie bývá oddělena a z moci otcovy vynikuje, slíbí li jie otec jmenovitě věno a oddělil by jej před vdaním, umře li otec, slib nebývá zdvižen, nebo dědicové ovšem skrze jeho slíbenie zuostanú zavázáni.
Věna slíbenie má býti věrné a nelstivé
Zaslíbenie věna jestliže by bylo hruozú neb mocí vykrúceno, neužitečnéť jest, poněvadž věno má pocházeti z svobodné vuole, protož nenie slušné někomu dáti ženu a potom jej právem hnáti, aby věno sliboval.
Věno nemuož býti slíbeno ke lsti věřitelóv
O tom znamenaj: jestliže otec v dluziech zašlý k zklamání věřitelóv slíbí dceři věno, slíbenie moci nemá, ačkoli před manželstvím a nebo již po dokonání svatby věno mohlo by slíbeno býti. Avšak jestliže z takového slibu věna věřitelé otci slibujíciemu nesnázi by učinili, svědky viery hodné vystaví, kteřížto tělesnú přísahú obdržie, že ten jistý slib nenie k jich zklamání některak zjednaný. {prodá li kto lacino věnné právo}marginální přípisek mladší rukou A též má býti rozuměno o dluziech nebo kteréžkoli věci k zklamání věřiteluov od dlužníkóv sú odlúčeny, žalobú k navrácení mají býti požádáni, protož jestliže poplužie věnné prodáno bylo by za menšie penieze, nežli by stálo, za to věřitel je v týchž penězech újmy.
Albrecht dobrého Drtvína syn učinil žalobu na svú test Děmutu, někdy manželku Martina z Polné, z dielóv dědičných své ženy,[56]dokládaje se zavésti[57]škrtnuto „za“, nad ním připsáno „pro“ dvěma přísežnýma, že Děmuta ty diely jeho ženě od narčenie, kteréž[i]kteréž] kteruz[58]nad „úž“ připsáno „ee“ sú jí jiné sestry jejie činily, před súdem by obdržala často prožalovaném, jakož se jest podvolil dovésti dvěma přísežnýma. Ale paní Děmuta
